Má osvěta nepadla však na úrodnou půdu, když poukazováno bylo na dosti pozdní návrat (v 1.30 hodin) z klubové společenské akce. Protože potomek Lukáš měl o víkendu plánované skautské aktivity, vydal jsem se v sobotu ráno na pochod sám.

Místní autobus málo zaplněný cestujícími mne v sobotu 7. listopadu dovezl do Nové Paky v 7.45. Cestou do skautské klubovny, kde byl start i cíl pochodu, potkával jsem již turisty na trasu mířící. Jako účastník mnohých pochodů bych měl na tomto místě uvést, že ačkoliv se většinou rychle odprezentuji a neodkladně mířím do terénu, tentokrát jsem se trochu pozdržel. Vzpomenuv nejednu reportáž nejmenovaného turisty z Trutnova, která chválila právě atmosféru na startu, nahlédl jsem do jedné z tajemných místností, do které přicházeli a ze které odcházeli neustále lidé.

Tam – nespěchavše do krajiny Novopacka – někteří turisté s lahvovým pivem i jinými zdravými nápoji prodlévali. Rád jsem se pozdravil s Maruškou a Luďkem z Trutnova, Jožinou z Čisté i Vláďou z Jilemnice; též další jedinci na mne pohlíželi jako na starého známého, čemuž jsem se dosti podivil. Na mé konstatování, že chci si prodloužit cestu kolem Novopackých vodopádů, přišlo málo taktní upozornění na možný nedostatek vody. Stejně jsem si dál vedl svou (neboť k onomu místu měl jsem dlouhá léta dluh, který byl „splacen“ až 2. dubna 2005 rodinnou trasou z Bílé Třemešné přes Zvičinu do Nové Paky, a nýčko zastavuji se zde pravidelně).

Na trasu 26 kilometrů jsem se odebral asi v 8.15 sám, ve městě bylo zataženo a lehce jej hladila mlha. První kilometry vedly po zelené značce. Za Štikovskou roklí jsem si více začal hledět značení ochránců přírody, protože vodopády jsou v lese poměrně dobře schovány. Sestup k nim po strmém svahu nebyl nejpříjemnější, bláto a listí učinily své. Nedávné vichřice sklopily do vodorovné polohy několik stromů v bezprostřední blízkosti této přírodní zajímavosti. Po návratu na zelenou značku sestupoval jsem lesní cestou ke Stupné, za lávkou přes Zlatnický potok následovalo stoupání ke kostelu sv. Maří Magdalény (horní snímek). Po mírném klesání objevila se již na osmém kilometru Pecka, kde na břehu Javorky nacházela se první kontrola nabízející čaj či lahvovou desítku z Nové Paky. Využil jsem té druhé možnosti, když správně jsem předpokládal, že hotel Roubal na náměstí bude mít v 10.20 ještě zavřeno.

Z Pecky pokračovala trasa po modré značce kolem hradu. Přes louku šlo se do údolí do lesa, od potůčku nahoru, přes louku ke Krkonošské vyhlídce, kde jsem konzumoval chléb a čaj z termosky. Mlha nedovolila daleké výhledy. Z cesty mezi loukami a poli do Bukoviny byl vlevo vidět jen nejasný obrys Zvičiny. Modrá značka zamířila ze svahu asi kilometr napříč lesem, jenž v mapě označen je jako „Hůra“. Lesní cesta vyspravena byla v úseku asi 300 metrů velmi hrubými kameny, které byly příčinou méně příjemného sestupu. Na konci lesa mlha nezlobila, a tak otevřel se hezký pohled na Lázně Bělohrad i jeho Vsi, k vidění byla i osada Brtev a poutní místo Byšičky. V Prostřední Nové Vsi povšiml jsem si, že někteří pochodníci jdou tady hned na žlutou značku a vyhýbají se zacházce na bělohradské náměstí. Politoval jsem je v duchu, že šidí sami sebe (mně to v mysli vycházelo 26 km i s tím zdánlivým prodloužením).

Na rynku lázeňského města jsem si hleděl tří souputníků (a učinil jsem dobře), snad hledali tu správnou restauraci; nevyptával jsem se, zda jdou najisto anebo to pravé místo odhadli. Většina zdejších pohostinných míst byla označena „Pilsner-Urquell“, oni vybrali místo poblíž autobusového nádraží se sympatickými nápisy „Svijany“ a „Novopacké pivo“. Uvnitř pochutnal jsem si na dršťkové polévce, chlebu a dvanáctce z Nové Paky a opustil místo dříve než spolustolovníci dojedli druhý chod a překlopili cosi říznějšího z malých odlivek ze silného skla. Před restaurací jsem spatřil (někde výše jmenované) účastníky pochodu Marušku, Jožinu a Vláďu, kteří se dovnitř teprve chystali. (Maruška – nepochybně ve snaze radost mně udělat – sdělila, že šli přes Novopacké vodopády.)

Po 16 kilometrech opouštěl jsem náměstí v Lázních Bělohradě ve 12.30 po žluté značce vedoucí až do cíle. Následovaly dva kilometry proti toku Javorky až k Horní Nové Vsi (vložený snímek dole).

Mírným stoupáním jsem se dostal na dosah tamní železniční zastávky na trati Chlumec n.C. – Trutnov. Značka zamířila do lesa, asi po 20 minutách otevřela se krajina v místě, kde začínaly Uhlíře. Na rozdíl od ranního zatažena objevilo se sluníčko, mlha nevládla a hrad Pecka vévodil obrázku sevřenému ze dvou stran lesním komplexem. Od osady Uhlíře byl jsem pozornější – vědom si toho, že tímto úsekem jsem dosud nešel. Nic neobvyklého však nekonalo se, cesta lesem krásně průchodná, s blížícími se domky další osady otevřel se pohled ze stráně k Valdovu. V Přibyslavi jsem byl ve 14 hodin. V hospodě (snímek vpravo) – k mému překvapení otevřené – nechal jsem si natočit (abych to vskutku prostřídal) novopackou jedenáctku. Dosti pěnila. Než byla hotova, pohlížely moje zraky na TV NOVA, kde projížděli policisté ve služebním voze „Volha“. Myslil jsem zpočátku, že jde o politický jinotaj (7. listopad je výročím Velkého října), ale na programu byl český film „Smrt si vybírá“ z roku 1972 s úžasnými výkony herců (např. Jaroslav Moučka, Jan Libíček, Václav Postránecký…).

Časové možnosti nedovolily mně prožít hodnotný snímek naší filmové tvorby do konce, a tak odebral jsem se do cíle. Žlutá značka vedla půl kilometru lesem. Když objevily se průmyslové objekty i rodinné domy, nesnažil jsem se přesně identifikovat, kde končí Heřmanice a začíná Nová Paka. S úctou k dílu předků zastavil jsem se u železničního tunelu. Minul jsem hlavní vlakové nádraží i velkoobchod Lidl a podél trati přišel do skautské klubovny – cíle pochodu.

Zdáli překvapily mne radostné výkřiky; nepatřily ovšem turistům, ale fanouškům na blízkém stadionu (místní nováček divize C toho dne zdolal hradecké béčko 1:0). Po 15. hodině jsem s poděkováním převzal diplom a v 15.30 dálkovým autobusem zamířil k Jičínu. Odjížděl jsem s přesvědčením, že „Poslední pochod roku 2009“ nebyl posledním v krásném Podkrkonoší. Jan Vaníček, Jičín

P.S.: přijměte pozvání na turistické stránky mého kamaráda Luďka z Trutnova www.slosar.cz