Betlém? Budiž, ale potlačit v něm náboženské prvky. Psal se totiž normalizační rok 1952. Naši žádost tlumočil starosta třídy Hanička Veselá třídnímu učiteli a uspěla.

S kamarádem ze skautského stanu spolužákem Jindrou Loudou jsme začali pracovat na přísně utajeném vánočním překvapení. To se vešlo do papírového kufříku o rozměrech 60x 80 cm. A přišel den „D“, poslední vyučovací hodinu jsme pod stromkem mezi hromádku dárků vsunuli kufřík.
Cvaknul zámeček – a vytřeštěné oči všech civěly na rozstříhaný papírový Alšův betlém. Jesličky, nahaté Jezulátko, po boku otec sv. Josef a matka Marie… jenže figurky měly obličeje přelepené fotografiemi.

Tak se stal Josefem náš třídní učitel, Marií byla profesorka dějepisu a v kolíbce natahoval moldánky ředitel školy coby naháč Jezule. Nad nimi hýkal a otýpku slámy přežvykoval školník. Tři králové šlapali na velbloudech v pořadí K + M + B – latinář, fyzik jako dárek tiskl demižon vína a mouřenín tělocvikář, který přivážel cvičební posilovací činku.

Salvy smíchu prskaly třídou. Všichni se bavili. Hle, náš přírodozpytec v roli pastýře s ovečkami, pantáta na trakaři veze pytel brambor, kdo jiný než profesor chemie. Nechybí babka s vánočkou v podpaždí, profesorka jazyka německého. Dveře naší třídy se netrhly, zvědaví studenti, ba i zobrazení pedagogové si vyslechli Půjdem s vámi do Betléma, dudlaj, dudlaj dá…

Přítomný ředitel školy si odkašlal a pravil zvýšeným hlasem: “Režisér betlému ze současnosti nechť se dostaví ihned do ředitelny!“

Epilog.

Vytratili jsme se nenápadně a stanuli na prahu dveří ředitelny. Ťuky, ťuk! „Dále! Vstupujte jednotlivě!“ Šel jsem první.
„Á, známý bavič, recesista Procházka…chceš zapsat do třídní knihy, nebo pár facek?“
„…sím, volil bych tu druhou variantu,“ řekl jsem rozhodně, ale přiškrceným hlasem
Prsk zleva! Druhá přiletěla zprava. Bim!

„Vyřízeno. Další pán na holení!“ velel brunátný říďa.
Kamarád na život a na smrt, Jindra, volil tentýž trest.
Červené otisky tří ředitelových prstů ještě chvíli zdobily naše tváře.

Ještě jeden závěr. Dnes při vzpomínce si myslím, že tyto facky byly jen symbolické, lehce s v á t e č n í . Betlém Mikoláše Alše stavíme doma každoročně.⋌ Miroslav Procházka, Pecka