Prachovské skály jsou skalním uskupením pískovcových útvarů nedaleko města Jičína, přírodní rezervací, součástí CHKO Český ráj a oblíbeným cílem turistů. Vznikly v období druhohor jako usazeniny na okraji moře.

 Více jak tři sta let patří Prachovské skály rodině Schliků, nepočítáme–li období minulého režimu, kdy jí byl majetek zabaven a v restitučním soudním řízení v roce 1993 vrácen zpět.

A tak od roku 2000 opět spravují prachovskou rezervaci Schlikovi. Pečují o turistickou oblast, rozléhající se na 238 hektarech, a obhospodařují dalších 1100 hektarů lesů, rybníků a polí.

Výšlap

Vladimír Tekverk pracuje jako správce turistické oblasti i okolních lesů. Pozval nás na výšlap přímo do srdce Prachovských skal. Nadechli jsme se voňavého vzduchu, což jsme nutně potřebovali při pohledu, který se před námi otevřel. U Turistické chaty nás ohromila planina; místo kmenů stromů nacházíme pařezy a odhalené skály. Stejný obraz se nám nabízí i v případě, kdy se vydáme vstupní cestou k první lesní křižovatce, ze které se mohou návštěvníci vypravit do lůna pískovcových monumentů. Potkáváme dělníky, kteří těží dřevo a zápolí s kmeny, uklízí větve a připravují plochy pro výsadbu semenáčků.

I tady nás doslova uzemnil neskutečný obraz skalního masivu, původně skrytého za vzrostlými jehličnany.

„Někdo žasne nad proměnou, staromilci nám nadávají,“ přiznává Tekverk a nás zajímá, proč se tak viditelně změnila tvář rezervace.

„Naše problémy nastaly s vichřicemi Kirill, Emma, kdy u nás popadaly tisíce kubických metrů dřeva. K jedné z nejhorších kalamit došlo před třemi roky, kdy v zimě stromy namrzly a lámaly se jako třísky. Další, a snad ještě horší devastaci způsobila bekyně mniška, která nám zlikvidovala třetinu porostů,“ vysvětluje správce a nám se dostává odborného výkladu.

Lesy v Prachovských skalách byly původně listnaté s podílem jedlí, borovic, smrků a modřínů.

V 18. století byly plochy osázeny monokulturami smrku a modřínu, neboť šlo o nejvhodnější dřevo ke zpracování. Počátkem dvacátého století vypukla první „hmyzí kalamita“, kdy bekyně mniška „sežrala“ celý Český ráj. V té době se muselo masivně odlesňovat a znovu zalesňovat.

„Počátkem jednadvacátého století se dostáváme do situace, kdy stoleté smrkové monokultury začínají všechny najednou stárnout, což nám přináší řadu problémů. Protože zde byly vysázeny alpské smrky, pro které jsou naše podmínky méně vhodné, je dřevo méně odolné i proti ataku lýkožrouta smrkového. A ten se za vhodných podmínek, což jsou suchá a horká léta, rozmnoží třikrát i čtyřikrát do roka,“ líčí hmyzí katastrofu Vladimír Tekverk.

Napadení

Smrkové lesy v Prachovských skalách napadl lýkožrout zhruba z jedné třetiny, řádil především na suchých stanovištích. Jak jeho útok zastavit? Podle Tekverka se naskýtají tři možnosti. Účinnou obranou je včas vykácet a odvézt z lesa všechny napadené stromy. Druhou možností je kladení tzv. lapáků – jde o čerstvě pokácené smrky, do kterých se lýkožrout nastěhuje. Lapáky se musí včas zlikvidovat. Třetí variantou jsou feromonové odparníky, kam hmyz nalétá.

Lýkožrout:
- Lýkožrout, významný lesní škůdce, je malý nenápadný brouček.
- Tělo má válcovité, černohnědě zbarvené, lesklé, se světle žlutými chloupky.
- Tykadla jsou paličkovitá s lomeným švem.
- Dorůstá velikosti 4 – 5,5 mm.
- Dospělá bílá larva se žlutohnědou hlavou má délku 4 - 5 mm. Bílá kukla měří asi 4 mm. Oválná a lesklá vajíčka se také zbarvují doběla.
- S pokračujícím jarem (od konce dubna do začátku května) se brouci začínají probouzet na svém zimovišti ve stromě, kde se vyvinuli, a začínají se rojit. Dospělí jedinci vyletí ze svých zimovišť a napadají poškozené nebo poražené stromy. Zavrtaní pod kůrou stromů stráví většinu svého života. Živí se lýkem, které zajišťuje transport vody a živin ve stromu a tím ho poškozuje. Strom začne postupně usychat a nakonec uhyne.


Lýkožroutem byly zdecimovány především lesy v centrální oblasti Prachovských skal, které musely být vykáceny. Nyní se smrky nahrazují borovicemi a listnáči. „Musíme se snažit, abychom měli stromy druhově i věkově rozvrstveny. Je to důležité z hlediska ochrany,“ říká Tekverk.
Řádění živlů a hmyzu, také zub času, to jsou důvody, proč prachovská rezervace změnila svoji tvář a nyní otvírá pohledy na skalnaté útvary, schované původně v zeleni.

Zeptali jsme se

Existuje ještě něco kromě zmíněných ničitelů, co trápí lokalitu skal? Co třeba čtyřkolky a cyklisté?
Není to tak hrozné, s tím si poradíme. Horší je, když někde projede traktor a táhne za sebou hromadu dříví.

Letos nás překvapí nová tvář rezervace. Připlatíme si za tento pohled?
Ne, vstupné zůstává jako v předchozích letech – dospělí zaplatí 50 Kč a děti 30 Kč. Ve stejné výši je i parkovné.

Jak to vypadá s prohlídkovými okruhy? Můžeme se těšit na nové výhledy?
Základ tvoří okruhy z první poloviny dvacátého století. Pikantní záležitostí je fakt, že cesty budovali vojáci jičínského ženijního pluku, protože jejich velitel byl vášnivý turista a toužil se procházet po místních lesích. To je půvabné, že? A právě tyto cesty jsou základem našich okruhů. Jejich rozšiřování neplánujeme, spíše počítáme s přirozeným snížením počtu stezek. Celková délka v současné době činí 20 kilometrů.

Jak se připravujete na nápor turistů? Uklízíte ve skalách?
Upravujeme stezky, cesty, které mnohde osázíme novými lavičkami, opravíme také schodiště. Chceme, aby centrum Prachovských skal bylo přístupné technice – hasičům, sanitkám, což je velmi důležité. Proto zpevníme některé centrální komunikace štěrkem. Důležitý je také každodenní úklid ve skalách, kdy čistíme odpadkové koše a kontrolujeme pořádek.

Kdy u vás začíná sezona?
Oficiálně prvního dubna, ale zatím nebudou v provozu stánky, toalety ani Turistická chata. Otevření této obslužné struktury závisí na počasí.
Ještě jedno kouzelné místo skrývají pískovcové monumenty. Je to přírodní koupaliště Pelíšek.

Tady nepočítáme s jeho oživením, neboť se bohužel snížil přítok vody a v nádrži se voda neobměňuje tak, aby zde bylo možné koupání. Nemáme ani žádný náhradní zdroj. Takže jsme opravdu závislí na darech přírody!

Pro zajímavost: ročně zamíří do Prachovských skal 300 tisíc turistů!