Malebné městečko Pecka připomíná při pohledu od hřbitova betlém a bližší pohled na něj dává tušit, že se zde zachovalo velké množství lidové architektury. A ono tušení nás vskutku nezklame, protože v Pecce najdeme přes 30 roubenek, z nichž nejhezčí jsou patrně čp. 37 u silnice na Bělou hned pod školou, čp. 66 kousek pod ní u místní komunikace na žluté značce, čp. 167 s kabřincem a plechovým korpusem Krista před průčelím, stojící pod kostelem u silnice na Borovnici, čp. 184 níže u oblouku téže silnice, čp. 142 kousek vlevo nad jejím nejnižším bodem a konečně čp. 132 s boční pavlačí vpravo u této silnice směrem ke hřbitovu.

Přitom nás potěší i zdejší zděné domy, jako např. čp. 6 s křídlovým štítem na náměstí, čp. 155 s podkrovní světničkou nad pískovcovým portálem (ten stojí mezi kostelem a roubenkou čp. 167 – foto ve fotogalerii) a zejména krásně obnovený dům čp. 160 s dalším křídlovým štítem kousek nad ním.

Peckovské náměstí opustíme po modré značce ve směru na Raisovo rodiště, vystoupáme po ní těsně pod hrad Pecku a dáme se vlevo k silnici. Hned u ní odbočíme vpravo dolů loukou k lesu Odnoži a táhlým stoupáním dojdeme asi za půlhodinku na Krkonošskou vyhlídku (532 m), z níž se nám otevře nádherný kruhový výhled.

Krásný výhled

Na jihu vidíme zleva Vřešťovský, Hořický (před ním jsou Lázně Bělohrad) a Mlázovický Chlum, na severozápadě Jičínsko s Veliší, Prachovské skály a Trosky, na západě Bradlec, Kumburk a Tábor, na severozápadě Kozákov, za ním Ještěd, vpravo od něj Jizerské hory, před nimi Novopacko s Levínem a Kozincem, na severu za Čisteckou hůrou mohutné Krkonoše, na východě Zvičinu a na jihovýchodě Miletínsko.

Pak klesáme vyhlídkovou cestou nad Arnoštovem, do nějž se nám vyplatí odbočit vpravo dolů, protože zde nalezneme pěkné roubenky čp. 17 a 22-24, a odsud pokračujeme po žluté značce vlevo mírně vzhůru ke hřbitovu. Od něj je to pak již jen co by kamenem dohodil do vsi Bukovina, kde se odehrává Raisův román „Kalibův zločin“, a odkud pocházel jeho otec.

 V této vsi s hezkými výhledy na cíl naší cesty si prohlédneme nejprve roubenky čp. 19, 20 a 23 (vedle ní stojí roubený špýchar) u modře značené cesty, pak se přesuneme na náves, kde stojí roubenky čp. 3, 26 a 27, a z ní se dáme k silnici z Pecky do Vřesníku. Tu přejdeme a stále ve stejném směru pokračujeme polní cestou do vsi Kal, kde narazíme na červenou značku, která nás bude provázet až na Zvičinu.

V Kalu však je i pěkná zděná panská kovárna čp. 49 a roubenky čp. 13 s roubeným špýcharem, 31 a 50 s roubenou stodolou a další roubený špýchar u čp. 21. Milovníci těchto lidových staveb nyní jistě neudělají chybu, když ještě odbočí z návsi vpravo po silnici na Vidoň a po 1,5 km objeví v údolí Bystřice nádherný roubený patrový Kalský mlýn čp. 39 (foto) z r. 1827 s boční pavlačí, a pak se zase vrátí zpět.

Z Kalu nás vede červená značka do údolí Bystřice k torzu dalšího krásného roubeného Bystrého mlýna již z r. 1720, který však bohužel v r. 1995 vyhořel, a od něj začneme stoupat po cestě vedoucí do Bezníku. Z ní však značka odbočí vlevo do travnatého svahu a jím stoupá k lesu, kde u rozdvojky cest stojí krásná Kalvárie, nám určitě prospěje, když si krátce odpočineme. Hlavním důvodem pro to je nádherný téměř půlkruhový rozhled od jihozápadu až po sever, o kterém se nyní zmíníme podrobněji.

Pohled do kraje

Zleva vidíme postupně Hořický a Mlázovický Chlum, Veliš, Loretu, Bukovinu u Pecky, v dáli Bezděz, pak Tábor, Krkonošskou vyhlídku nad Peckou, Kozákov, Ještěd, Staropackou horu, Levín, Kozinec, poté Jizerské hory s Holubníkem, Černou horou, Smědavskou horou, Jizerou, Štěpánkou a Bukovcem (?), a konečně Krkonoše s Čertovou horou, Zadním Plechem, Plešivcem, Lysou horou, Kotlem, Krkonošem, Sněžnými jámami, Vysokým Kolem, Luční horou, Studniční horou a Sněžkou.

Pak značka krátce vystoupá lesem do osady Vyšehrad a na polní cestě za ní se již před námi objeví blízký vrchol Zvičiny. Po chvilce dorazíme k silnici z Miletína do Horní Brusnice, po níž přichází zprava žlutá značka z Lázní Bělohradu a obě značky pokračují vlevo po silnici k samotám Zvičinské Chalupy, kde objevíme roubenky čp. 248 (vlevo) a 298 (vpravo). Ještě před nimi ale značky odbočí vpravo k silničce z Horní Brusnice na vrch Zvičinu a krátce poté vstoupí do vísky Zvičina, která nás přivítá několika hezkými roubenkami: vlevo od silničky to jsou čp. 157, 154, 127 a zejména čp. 128, vpravo pak čp. 150, 141 a 152 (obě poslední jsou hned za domem čp. 167).

Vzhůru na Zvičinu

V horní části vísky Zvičina se dáme na rozcestí vlevo a silnička nás brzy dovede na vrchol stejnojmenného kopce s úžasným kruhovým rozhledem (ne však z jediného místa), který si na rozdíl od předchozího rozhledu pod Vyšehradem popíšeme již jen stručně: na severu jsou Krkonoše, na východě Bor, Hejšovina a Orlické hory, na jihovýchodě Českomoravská vrchovina, na jihu Kunětická hora a za ní Železné hory, na jihozápadě Chlumy a za nimi ve značné dálce Praha, na západě Jičínsko s Veliší a Troskami, na severozápadě Novopacko s Bradlecem, Kumburkem a Táborem a za nimi vpravo Kozákov, Ještěd a Jizerské hory.

Na vrchu Zvičiny náš dnešní výlet končí a mně zbývá jen milá povinnost, abych své čtenáře pozval na svou chystanou výstavu fotografií „Kouzlo lidových chaloupek pod Zvičinou“ ve zdejší Raisově chatě, která bude mít vernisáž v neděli 20. června v 11 hodin a potrvá až do 30. září tohoto roku. ⋌Petr Luniaczek