Ne že by samotné vyhlášení tématu fungovalo jako mávnutí proutku a problém se sám od sebe začal řešit. Ale alespoň je symbolicky otevřen prostor pro tak náročná témata, jakým sociální vyloučení a chudoba jsou.

Praxe ukazuje, že sociální vyloučení je termín, který vyjadřuje celou řadu faktorů působících na člověka. Čím více se jich v životě jedince objeví, tím je jeho společenský propad hlubší a návrat k majoritní společnosti obtížnější – a pro společnost pochopitelně dražší. Nejvíce ohrožující faktory jsou:

- dluhy, závislost na lichvářích, neschopnost zacházet s penězi
- zvýšené riziko být pachatelem, nebo obětí trestného činu
- nízké vzdělání
- nízké sebevědomí
- neadekvátní podmínky pro vzdělávání, neposílání dětí do školy
- špatný zdravotní stav, špatné hygienické podmínky
- apatie z dlouhého života v chudobě a opakovaných nezdarů
- špatné právní povědomí, neporozumění svým právům a povinnostem
- dlouhodobá nezaměstnanost a závislost na sociálních dávkách
- znevýhodnění na trhu práce
- bydlení na ubytovně, jiné nevyhovující bydlení

Zjednodušeně lze také říci, že sociálně vyloučeni jsou ti občané, kteří mají kvůli uvedeným důvodům ztížený přistup k institucím a službám (tedy k institucionální pomoci), jsou vyloučeni ze společenských sítí a nemají dostatek společenských kontaktů mimo sociálně vyloučenou lokalitu – pokud se v ní nacházejí. S postupným propadem na dno přestává být zřejmé, co je původním důvodem propadu, a co jeho následkem.

Jak takové sociální vyloučení a propad do chudoby vzniká, vidí při své práci také sociální pracovníci nízkoprahových klubů pro děti a mládež, které působí v Jičíně (Exit) a v Hořicích (Pohoda). Jeden z klubů navštěvuje slečna (říkejme jí Lenka), která se čerstvě vyučila číšnicí a začala hledat práci. Měla trochu obavy z pohovorů s budoucími zaměstnavateli, a tak s ní sociální pracovnice probíraly, jak se na takové pohovory připravit. Lenka hledala práci jak osobně, tak se dotazovala telefonicky. Díky jednomu takovému telefonátu si „našla práci“ v jedné restauraci.

Protože se ještě potřebovala na něco zeptat, zavolala tam podruhé a kromě svých otázek mimochodem sdělila, že je Romka. Budoucím zaměstnavatelem jí bylo vzápětí sděleno, že mu to samozřejmě nevadí, ale že by to mohlo vadit jeho hostům. A bylo po práci. Lenka pracovat chtěla a stále chce. Ale pokud se bude setkávat s takovým přístupem, nezbude jí nic jiného než pobírat sociální dávky a později být doplácena do životního minima. A časem, až se v ní nashromáždí potřebná dávka apatie, nebude mít o práci zájem.

Samozřejmě nelze nevidět, že za podstatnou část problémů si mohou Romové sami. Ale ne za všechny. A v tomhle případě selhala druhá strana. Zajímavé je, že o takové případy nemají celostátní média až tak velký zájem. Škoda.

Když už je řeč o Romech, je třeba podotknout, že podstatná část obyvatel Česka se nesprávně domnívá, že v případě sociálního vyloučení se jedná primárně o problém etnický, nikoliv sociální. Zjednodušeně řečeno, že důvodem chudoby a sociálního vyloučení části romské populace není její sociální situace, ale etnický původ. Přitom je zřejmé, že ne všichni Romové v České republice žijí v prostředí sociálního vyloučení. a ne každý, kdo se v podmínkách sociálního vyloučení nalézá, je Rom. Podle výzkumu ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2006 žije ve vyloučených lokalitách cca 80 tisíc obyvatel, a z toho téměř ¼ nelze považovat za Romy. V ČR přitom podle odborných odhadů žije okolo 170 tisíc Romů.

Kromě příběhu, který se odehrál v jednom ze zmiňovaných nízkoprahových klubů pro děti a mládež, se na jeho některých návštěvnících (většinou z majoritní společnosti) ukazují nebezpečné životní postoje, které k sociálnímu vyloučení vedou. Například neschopnost odložit touhu po momentálním uspokojení (učení počká, teď chci poslouchat hudbu). Tento návyk může v budoucnu mít za následek snažší podlehnutí různým peněžním institucím nabízejícím rychlou půjčku „teď a tady“ (nemusím šetřit a své uspokojení tak odkládat), roztočení dluhové spirály a následné potíže s bydlením atd. Sociální vyloučení je potom mnohdy otázkou času.

Sebehodnocení

Někdy u dětí a dospívajících pozorujeme nízké sebehodnocení. Jeho příčiny jsou různé. Může se jednat o společností nedoceňované a nerespektované nižší vzdělání. Žák speciální školy je brán téměř automaticky jako „někdo jiný“. U některých dospívajících si občas všimneme poznámky „budu jenom kuchař“. Někdy se setkáváme také s životním postojem „nic neznamenám, tak si musím vymýšlet nepravdivé historky, abych alespoň něčím své okolí zaujal“. Přičemž postoj „nic neznamenám“ vychází často z rodinného zázemí.

Prvním krokem k nápravě se podle našeho názoru jeví jako nejúčinnější opravdový a nepředstíraný zájem o takové děti a dospívající. Protože abychom mohli někoho vytáhnout „nahoru“, musíme nejdřív za ním „dolů“. Respektovat takového člověka se vším, co k němu patří. Neznamená to v žádném případě s jeho postoji a chováním souhlasit. Respektovat někoho a souhlasit s ním jsou dvě velmi odlišné věci. Bohužel je respekt k člověku často vnímán zároveň i jako souhlas s jeho názory a skutky.

Z těchto důvodů založila Oblastní charita Jičín již zmiňované nízkoprahové kluby pro děti a mládež. Jejich cílová skupina je v rozmezí 10 – 21 let. Převážně je navštěvují děti kolem 13 – 14 let věku, které nemají z nějakého důvodu zájem o běžné volnočasové aktivity. Mohou si se sociálními pracovníky popovídat o všem, co je zajímá, co je trápí. Jsou přijímáni takoví, jací jsou. Se všemi chybami a nedostatky.

Zároveň však musí dodržovat několik málo základních pravidel, která v klubech platí. Pro zpestření pobytu jim nabízíme volnočasové aktivity, jako například stolní hry, fotbálek, šipky atd. Nabízené služby jsou součástí individuálního projektu Služby sociální prevence v Královéhradeckém kraji.
Projekt je financován z prostředků ESF a státního rozpočtu ČR prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost.

Dále na provoz zařízení přispívá také MPSV, Královéhradecký kraj, Městské úřady v Jičíně a v Hořicích, firma Sklopísek Střeleč a.s. a firma Redvel s.r.o.
Více informací najdete v Nízkoprahovém klubu Exit: www.exit-klub.cz, a v Nízkoprahovém klubu Pohoda: www.nzdm.ic.cz ⋌David Rejlek, ředitel Oblastní charity Jičín