Z libáňského náměstí vyjdeme po silnici na Údrnice, stoupáme na zdejší „hory“ a krátce za lesní serpentinou odbočíme vlevo na návrší ke známé Libáňské borovičce, odkud se otevře hezký kruhový výhled na Jičínsko a Libáňsko. Od ní sejdeme k silnici a dáme se po ní vpravo do Údrnic s krásným gotickým kostelem sv. Martina, vedle stojící dřevěnou hranolovitou zvonicí patrně z počátku 19. století a několika roubenými chalupami (čp. 19, 42 a 48), které bychom našli i v sousední Údrnické Lhotě. Od kostela vyjdeme ke kótě Na vrších s dalším krásným rozhledem a pak scházíme stále po polích mírně dolů do vsi Chyjice.

Ta se právem pyšní nádherným barokním kostelem sv. Šimona a Judy z let 1698-1700, který díky své poloze na návrší je jednou ze zdejších krajinných dominant, a zajímavá je i barokní socha Krista z r. 1772, nesoucího kříž. Právě poblíž ní v severozápadní části vsi (kam jsme z polí dorazili) najdeme i roubený patrový mlýn čp. 56 a roubený dům čp. 61 s roubeným špýcharem a pak ještě roubené špýchárky u čp. 27 a 28, jakož i roubenku v kožichu čp. 75 s roubenou stodolou a zděnou sýpkou - to vše u silnice ve středu vsi.

Odsud se vracíme zpět a nyní již stále po silnici dorazíme do vsi Střevač nejprve k raně barokní sýpce z r. 1690 od architekta Jana Baptisty Matheye a pak na její náves. Zde si vedle četných barokních soch z 18. století (např. Immaculaty) prohlédneme roubené domy čp. 28, 41 (ten má roubenou i stodolu), 45 a 52 a zděný dům čp. 11. Pak nám další silniční úsek nabídne hezký výhled na vrchy Loretu a Veliš a kolem kapličky se soškou Piety z r. 1727 dojdeme do vsi Bukvice pod Velišským hřbetem. Její dominantou je krásná pozdně barokní kaple sv. Jana Nepomuckého z r. 1767 a najdeme zde i roubené domy, např. čp. 21 a 22.

Po východu ze vsi již vidíme vrch Veliš velice zblízka, ale my nejdříve půjdeme do stejnojmenné vsi. Ta se pyšní krásným barokním kostelem sv. Václava z let 1742-52 dle plánů předního českého barokního architekta Anselma Luragha (začíná se opravovat), poblíž něhož je hezký zděný dům čp. 21 s nikou a kousek dál roubenka čp. 30.

Hrobka Schliků

Od té se vrátíme až na západní konec vsi a dáme se vpravo vzhůru po žluté značce ke hřbitovu, kde vedle něj stojí hrobka Schliků a uvnitř najdeme hrob spisovatele Františka Křeliny (1903-76), rodáka z čp. 1 v blízkém Podhradí, kam poté zamíříme.

Zde se nejprve odbočkou ze značky vypravíme na vrch Veliš (429 m), kde stával gotický hrad z doby kolem r. 1300.

Je to velmi romantické místo a navíc s nádherným kruhovým rozhledem: k severovýchodu vidíme Jičín, Tábor, Bradlec a Kumburk, za nimi Krkonoše, k východu Podkrkonoší se Zvičinou a Orlické hory, k jihovýchodu Českomoravskou vrchovinu, k jihu Železné hory, k západu Bezděz a České středohoří, k severozápadu Lužické hory a Ještěd a k severu Kozákov a za ním Jizerské hory.

Pak se vrátíme do středu Podhradí (nedaleko odtud vlevo u silnice stojí roubenka čp. 7) a dáme se přímo dolů nejprve mezi domy a pak mezi poli za hezkých výhledů na severní Jičínsko - vlevo asi 300 m v lese stojí kaple sv. Andělů strážců z r. 1720 postavená též dle návrhu Jana Blažeje Santiniho Aichla jako v minulém výletu zmíněná kaple sv. Trojice - k rozcestí silnic a stále přímo do Březiny s půvabnou roubenkou čp. 7 s lomenicí ve štítu.

Poté projdeme Březinkou a dáme se vlevo přes potok Malý Porák k silnici Jičín-Sobotka, ale asi 500 m před ní odbočíme vlevo a kolem Ostruženského rybníka dojdeme po 1 km do vsi Ohaveč, o které jsem již psal v loňském „elipsovém“ výletu, pak pokračujeme k zastávce autobusů na hlavní silnici a stále rovně vzhůru k silnici, po níž v tomtéž směru dojdeme do Prachova, kde poblíž silniční serpentiny najdeme i tři roubenky čp. 4, 6 a 17.

Od nich projdeme serpentinou vzhůru a hned narazíme na zelenou značku, vedoucí vpravo do lesa. Po ní vystoupíme na nejvyšší vrchol oblasti Prachovských skal Přivýšinu (464 m) se skalní vyhlídkou Václava Čtvrtka, z níž vidíme Veliš a Jičínsko - líbezný kraj, kam tento spisovatel umístil příběhy loupežníka Rumcajse, jeho ženy Manky a jejich synka Cipíska. Při sestupu se nám z jedné paseky objeví vlevo vrch Tábor (678 m) a na rozcestí s modrou a žlutou značkou jdeme vlevo dolů neznačenou stezkou a později ještě vlevo širší cestou: ta nás zavede k modré značce a potůčku, vtékajícího do rybníku Vražda, nejvýchodnějšího z Jinolických rybníků. Hned za potůčkem se dáme vlevo k jeho hrázi a za ní již vejdeme do Malých Jinolic se zděnými domy čp. 32 a 33 (ten má dřevěnou pavlač) a roubenkou čp. 38.

Milovníci lidových chaloupek si ještě mohou zajít necelý 1 km vpravo po silnici do Jinolic (viz též loňský „elipsový výlet - nejhezčí z nich krásný roubený mlýn čp. 37 snad již z r. 1610, ale my už míříme do cíle. Vyjdeme proto vlevo po silnici do Javornice (i o ní se loni psalo) a za ní již můžeme počítat nákladní vagóny s pískem z blízkého lomu u Hrdoňovic na železničním náspu stanice Libuň, které tam téměř jistě budou. A pak již zleva přichází silnice od Březky s modrou značkou, která nás dovede k libuňskému hřbitovu a od něj pro změnu žlutá (vpravo bychom po obou za chvilku přišli na libuňské nádraží) do středu Libuně.

Takže jsme zase tam, odkud jsme v předchozím výletu vyšli, a tím tedy definitivně končí naše neobvyklá dvojitá libuňsko-libáňská anabáze.
⋌ Petr Luniaczek