Smutek zavládl českou zemí a snad každý z nás chápe jeho odchod jako nenahraditelnou ztrátu, z které se jen těžko budeme zotavovat.
Václav Havel, skvělý politik, ale především čestný člověk, který se vryl do našich srdcí.

Na mnohých místech se v neděli konala pietní setkání, na radnicích zavlály černé vlajky.

Veřejnost může svoji účast vyjádřit i podpisem do kondolenčních listin. Jedna z prvních se objevila na novopackém městském úřadě přímo ve vstupním atriu. Jako první se zde podepsal bývalý starosta města a poslanec Parlamentu ČR Josef Cogan.

V Miletíně uctí památku bývalého prezidenta ve středu, kdy se zástupci radnice pojedou poklonit jeho ostatkům do Valdštejnského paláce Pražského hradu.

Jičínská radnice se k žádnému vzpomínkovému setkání nechystá. Lidé tu na Havlovu počest sami zapalují svíčky u kašny na Valdštejnově náměstí.
Sobotka vzpomene na bývalého prezidenta při dnešním veřejném zasedání v sále spořitelny. „Připomeneme si Václava Havla minutou ticha. V den státního smutku pak vyvěsíme vlajky na půl žerdi,” řekl nám místostarosta Jan Janatka.

V Kopidlně uvažují o tom, že na radnici umístí kondolenční knihu. Potvrdila nám to starostka Hana Masáková. V Hořicích budou k dispozici kondolenční listiny v informačním centru, kde mohou obyvatelé písemně vyjádřit své pocity.

Aleš Jaluška, husitský farář, který měl tu čest se s Václavem Havlem setkat, je ze smutné zprávy zarmoucen. „Je to velká ztráta a opravdu nevím, kdo by mohl Václava Havla nahradit. Ze živých nikdo,” míní a připomíná nám, že velikost Václava Havla byla i v jeho ženě Olze. Na to bychom neměli zapomínat.


Setkání s Václavem Havlem

„Pamatuji se jako dnes, ač od té doby uplynuly téměř dvě desítky let. Jednoho dne, v září 1993, potkal jsem se s prezidentem Václavem Havlem. Byla s ním i půvabná manželka Olga. Připravoval jsem koncert houslového virtuosa Josefa Suka ve Španělském sále na Pražském hradě. Byl tam ještě americký velvyslanec Adrian Basora s chotí a mnozí jiní. Pro mne byl prezident Václav Havel od prvního osobního setkání osobnost charismatického kouzla s velkým osobním šarmem, myslitel politický, či jako dramatik, který se nořil do hlubin a hleděl vždy proniknout k samému jádru každé otázky.

Poznal jsem to, když jsme se všichni sešli k delšímu pohovoru po skončení úspěšného koncertu. Mám krásné vzpomínky i na další setkání s Václavem Havlem v doprovodu choti Olgy, tentokrát na zcela mimořádném koncertě v pražském Domě umělců. Na pódiu se sešli vynikající interpreti - houslista Josef Suk, klavírista Rudolf Firkušný a Panochovo kvarteto. Umělci strhující posluchače. Dodnes vidím před sebou Havlovu jasnou tvář vdechující laskavou moudrost díla W.A.Mozarta. Tuším, že slyšel víc než my slyšící.

Nemohu říci, že jsem Václava Havla opravdu znal. Neodvážil bych se vykreslit i jen v hrubých rysech portrét jeho osobnosti. Ani jako člověka, ani jako umělce. Zato mohu říci, že jsem se s prezidentem Václavem Havlem viděl zblízka, nemohu nepovědět, že jsem měl možnost s ním několikrát osobně hovořit a měl jsem příležitost mu několikrát stisknout ruku. Četné fotografie už jen vracejí zážitky ze setkání s pozoruhodnou osobností. Doznám, že Václav Havel pro mne zůstává jak velikým státníkem, tak mistrným politikem,” vzpomíná Zdeněk Vokurka, hudební publicista.


Havla jsme měli rádi

Simona Janďourková z Kbelnice, kterou míjíme na Valdštejnově náměstí, říká: „Je to velká ztráta, nevím, co k tomu více dodat. Byl to velký člověk.”

Žákyně Petra Grossová z Jičína dodává: „Je to nečekané, doma jsme z toho byli všichni smutní, rodiče měli pana Havla moc rádi.”

Své názory, pocity nám můžete napsat do diskuse u tohoto článku.