Přestože to bylo v době okupace, zůstaly mi na tuto dobu hezké vzpomínky, stále se považuji za Turnováka a rád se sem vracím. Od čtyřicátých a padesátých let se zde hodně změnilo. K lepšímu i k horšímu. Vyrostla nová sídliště, továrny, komunikace, zanikly městské studánky, kam jsme chodili pro pitnou vodu, část židovského hřbitova, za své vzaly některé stoleté a další stromy.

Ale Trosky se stále hrdě tyčí nad krajinou, zámek Hrubá Skála je po mnoha letech přístupný veřejnosti a mnoho dalších historických památek bylo opraveno a nákladným způsobem uchováno pro další generace.

Za největší a snad nejhorší změnu v tom negativním smyslu však považuji chování lidí. Nejen obyvatel, ale hlavně návštěvníků regionu a turistů. I dříve se našli jedinci, kteří tábořili v přírodě a občas zanechali nějaký ten pozůstatek po sobě, někdo vyryl do lavičky či pískovcové skály svůj monogram, nebo způsobil větší či menší škodu. To bylo vždy, i jinde, nejenom v Česku, a asi to nelze úplně vymýtit. Ovšem to, co se děje dnes, pro to nemám slov.
Ještě za totality jsem svému malému synovi chtěl ukázat své rodiště a vydal se s ním Zlatou stezkou Českého ráje od turnovské zastávky po červené značce přes Hlavatici, Valdštejn a Hrubou Skálu až na Trosky.

Tuto cestu jsem šel mnohokrát a znám ji dobře. Ale nikdy předtím jsem neviděl v lese tolik odpadků jako tenkrát. Naivně jsem si myslel, že přírodě pomůžeme, když něco sebereme, ale nešlo to. Po několika stech metrech jsme už ty poklady nemohli unést, bylo by to na náklaďák. A ne jeden. Také jsem si uvědomil, že je to zbytečné, protože se k nám nikdo nepřidal a kolemjdoucí jen nechápavě kroutili hlavami, proč to děláme, a zřejmě si mysleli něco o „blahoslavených chudých duchem, neboť jim patří království nebeské a oni volové slouti budou“.

Dnes je situace horší než tenkrát. Ke krabičkám od cigaret, různým obalům od sušenek a jiných potravin, plechovkám, kelímkům a vajglům přibyly ještě mj. PE sáčky, PET-láhve a injekční stříkačky.

Je to nepochopitelný paradox. V poválečných letech nikde nebyly odpadkové koše, popelnice, sběrné dvory, recyklace byla neznámým pojmem. Sice svoboda našeho národa byla pošlapávána – zejména mám na mysli nacistickou okupaci, ale i údobí komunistické totality, ale lidé byli trochu jiní. Je to tím, že si získanou svobodu vykládáme tak, že si každý může dělat, co chce? Tenkrát jsme se ve školách nepřezouvali, v nemocnicích nebyly návleky, obuv se neodkládala před prahem bytu, a přesto bylo relativně zdrávo a čisto.

Dnes má každý načančaný a vydezinfikovaný byt, nadýchaný koberec, nikde ani prášek, či dokonce pírko, ale na ulici a v přírodě se chováme hůř než dobytek. Jenže ani ta kráva nenechá v přírodě rozbitou láhev od vodky, PET-láhev ani použité vložky, a pokud už něco zanechá, je to tím, že nezná vymoženosti pánů tvorstva jako je WC a také nemá dostatečného „vzdělání“. Navíc je její odpad biologický a ve formě hnojiva se brzy vstřebává.

Morálka skautů

Ve skautském oddíle nás učili, že když táboříme, měli bychom po sobě uklidit a odpadky buď odnést, nebo alespoň vyhrabat jamku a zakopat do země. Jako prvňáčka mě napadlo (to nebylo ze školy, ani od rodičů), proč kopat v lese nějaké „hrobečky“ pro prázdné plechovky a papíry, když to, co jsme přinesli plné, není přece takový problém odnést prázdné a uložit to tam, kam to patří? Tenkrát to bylo smetiště, to už dnešní mladí ani nevědí, co to bylo. Teď tedy máme to smetiště všude okolo sebe a bezradně v tom šlapeme, třebas společnost na odvoz a likvidaci odpadu vynakládá stamiliony.

Marně se snažím najít nějaké řešení. Všichni o tom víme, dokonce se o tom i píše. Čas od času nějaká organizace uspořádá jednorázovou brigádu, vyčistí koryto řeky od pneumatik a ledniček, odveze se několik kontejnerů svinstva, a za několik málo týdnů je to tam zase zpátky, jen ve větším množství. Sekat ruce by bylo drastické a velmi brzy by neměl kdo pracovat. Náboženství, politické strany a různé ideologie mají úplně jiné starosti.
Ani pokuty to nespraví, jednak to nikdo neuhlídá, jednak v době ekonomické krize lidé na pokuty nemají, už nájem a půjčky se často musí vymáhat exekutory. Myslím, že nepomohou ani letáky a mediální akce, každý je přesycen reklamou na všechno možné i nemožné.

Zřejmě to ale jde, v některých zemích je situace podstatně lepší (Švýcarsko, Rakousko, skandinávské země), jiné jsou na tom ale stejně či dokonce ještě hůř. Možná nemám pravdu, ale základní chybu vidím v rodině. Uvedu příklad. Jel jsem kdysi s přítelkyní a jejím předpuberťákem autem z Turnova na Drábské světničky. Cestou žíznivý hošík v rámci pitného režimu (jak se tomu dnes říká, když má někdo žízeň) vypil láhev Pepsi–Coly, otevřel si okénko a prázdnou láhev bohorovně vyhodil do pole. Sice se to nemá, ale zastavil jsem na rychlostní komunikaci a řekl mu, a by tu láhev přinesl.

Nechápavě na mě zíral, proč, vždyť to nikdo neviděl a co si to vůbec dovoluji? Chápal jsem ho svým způsobem, ale nechápal jsem jeho matku, která seděla vedle a neřekla mu nic. Nakonec laskavě vystoupil a po chvíli hledání láhev přinesl, protože jinak bychom nepokračovali v jízdě. Tvářil se ovšem jako nespravedlivě odsouzený na doživotí a zřejmě mi to příkoří do smrti nezapomene. Ani maminka nebyla právě nadšená. Můj táta byl profesor (mimochodem na turnovském gymnáziu) a jak jsem ho stačil poznat (než zemřel na následky gestapáckého týrání a věznění), přerazil by mi ruce, kdybych něco takového udělal.

Dnes rodiče zahrnou své potomky veškerou láskou a péčí (správně zvanou slepičí), ta však je bohužel převážně hmotná a spočívá v přemíře hraček, ve sladkostech a pokroutkách, později v digitální technice od mobilů po počítače, včetně vysokého kapesného. V honbě za stále vyšší a vyšší životní úrovní se jaksi nedostává času ratolestem vysvětlit základní principy slušného chování, ohleduplnosti a vztahu k okolí. Od toho tady je škola, média, video, chránící i pomáhající policie a v konečné fázi nápravná zařízení.

Degradace hodnot

Tato trvalá a devastující degradace životních hodnot se nezadržitelně stává nedílnou součástí našeho životního stylu a těžko se jí zbavíme nějakým nařízením nebo revolucí. Bohužel důsledky se projevují nejen v černých skládkách a znečišťování přírody včetně chráněných krajinných oblastí, ale v mnoha dalších oblastech. Nezadržitelně stoupající počet mrtvých na silnicích nemá za příčinu jenom špatný stav komunikací nebo technický stav vozidel, nedostatečnou kvalitu autoškol, ani alkohol, ale jsou to hlavně sobectví, ignorance, nedostatek ohleduplnosti, tolerance a slušnosti. O kriminalitě včetně drogových a jiných závislostí raději pomlčím, to by bylo na rozsáhlejší pojednání.

A co vy na to, slušní a spořádaní obyvatelé Českého ráje, přátelé a rodáci, nebo i nepřátelé? Poradí mi někdo, zda existuje nějaké řešení tohoto problému, nejen místní, ale i globální?… ⋌Jiří Mánek

Přetištěno ze sborníku Od Ještěda k Troskám