Jde o nejhorší jadernou katastrofu v historii jaderné energetiky a také jedinou nejvyššího stupně podle mezinárodní stupnice jaderných událostí INES. Během riskantního pokusu tehdy došlo k přehřátí a následné explozi reaktoru a do vzduchu se uvolnil radioaktivní mrak, který se vlivem požáru dostal do výšky několika kilometrů a postupně kontaminoval celou Evropu.

Katastrofa měla negativní dopad i u nás, i když v té době se o všem mluvilo velmi málo a doslova v hádankách. Zpravodajství z oficiálních zdrojů bylo minimální. Mnozí se na podzim radovali z nadměrného výskytu hub, později byl jejich abnormální růst přičítán právě radioaktivnímu spadu.

Jedna z hořických žen dnes vzpomíná: „Byla jsem tenkrát podruhé těhotná a ve čtvrtém měsíci jsem náhle samovolně potratila. Lékaři mi tehdy nepotvrdili moji domněnku souvislosti s touto katastrofou, ale plod byl údajně poškozen; prý mohu být ráda, že jsem neporodila zdravotně těžce postižené dítě.“