Celý národ truchlí. Odešel jedinečný muž, který se zasloužil o svobodu naší země. Václav Havel.

Ve všech koutech České republiky zapalují lidé na pietních místech svíčky, pokládají kytky či věnce a vzpomínají na bývalého prezidenta. Na úřadech jsou připravené kondolenční knihy. Dvacátý třetí prosinec je den, který se vryje do povědomí většině obyvatel. Den, kdy se konal státní pohřeb prvního prezidenta České republiky…

 Před 74 lety zažívali obyvatelé Československa obdobné pocity, když se dozvěděli o smrti prvního československého presidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

 Čtrnáctého září T. G. Masaryk naposledy vydechl a lidé na zprávu o jeho úmrtí reagovali hlubokým smutkem a lítostí.

 Karel Weiss, redaktor tehdejšího jičínského časopisu Nový směr, napsal: „Ti velicí neumírají. Jen se odosobňují. A musíme-li si tedy opravdu představit, zkrušeni žíravou mukou ukrutného žalu, že už nepotkáme, nad hřívou krotkého koně, ten bohatýrský bílý vous, ty oči laskavé a smělé, že se už nedotkneme té veliké, dlouhoprsté ruky, zároveň urozené i lidové, že neuslyšíme ten starý, věrný hlas - musíme-li si představit, že nebije to srdce železné a zlaté, že ustala ta zázračná vůdčí vůle, že domyslil ten úžasný mozek…”

 Oficiální tryzna se konala v Jičíně 20. září na smuteční schůzi městského a okresního zastupitelstva v sokolovně, kde na jevišti zářilo heslo „Pravda vítězí”. Na úřadech, školách a domech byla vztyčena vlajka. Téměř ve všech výlohách a oknech byly vystaveny busty a obrazy T. G. Masaryka v pietní smuteční výzdobě a osvětlení. Strážníci nosili několik dní na paži černou stužku. Na městský úřad přinášeli lidé písemné vzkazy, které se hromadně poslaly rodině do Lán. V biografech byly promítány filmy vážného rázu, například zvukový nekrolog o presidentu Osvoboditeli T. G. Masarykovi a první chvíle po jeho smrti.

 V den jeho pohřbu se Jičínští procházeli ve svátečním oblečení ulicemi a po celý den svítily pouliční lampy. Všechny obchody, školy, úřady byly uzavřeny, nikdo nepracoval, ale všem byla vyplacena mzda jako za běžný pracovní den. Na Masarykově náměstí ( Valdštejnovo) byl postaven mohutný kenotaf, potažený černou látkou, nad nímž vlála státní vlajka, spuštěná do půl žerdi. Na boční straně byl stříbrný nápis: „T. G. Masaryk zasloužil se o stát.” V dopoledních hodinách se konala vojenská tryzna. K uctění jeho památky byly věnovány dvě minuty ticha, poté zazněly zvony z jičínských chrámů a do nich se tiše nesla státní hymna. Po smutečních „hranách” umožnil rozhlas všem přítomným poslouchat průběh pohřbu, i když ve špatné kvalitě. Jeho pohřeb mohli diváci sledovat po dva večery v kině.

 Další místní noviny, Hlas našeho venkova, věnovaly několik stránek životu a dílu Tomáše G. Masaryka, kde přiblížili jeho dětství, studia, filosofii a náboženství, jeho jako presidenta i člověka a další…

 Každé noviny přinesly zprávu o jeho smrti a vzpomínku na rok 1921, kdy přijel do Jičína jako hlava státu. Lidé byli dlouho zarmouceni jeho odchodem.

Uvedený materiál byl použit ze Státního okresního archivu Jičín.