Pak získali zakázky v Číně. Nevyplatilo se dojíždět, tak se odstěhovali tam. Stavěli, přesněji projektovali jednotlivé domy, i celá sídliště či části měst. Největší jejich dům má přes 200 metrů. Na výšku.
Teď jsou v Knihovně Václava Čtvrtka, promítají a vyprávějí. Stručně, věcně. Nevytahují se, říkají fakta. Ivana o tom, jak odlehčuje střechu, aby měla starý čínský tvar, ale byla z moderních materiálů. Jan o tom, jak „zavedl moře do města".
Ivana a Jan Bendovi vyprávěli v KVČ v úterý 6. října. Ona měla pruhované triko a černé kalhoty, Václav černý svetr. Ona kratší kudrnaté vlasy, on husté šedivé. V občance má datum narození 1950.
Vyprávěli oba. Trochu si i skákali do řeči, jak mezi manželi bývá. Nejdříve připomněli, že Čína má 1,35 miliard lidí. To je tolik, kolik celá Amerika, Jižní i Severní a EU dohromady. Samotná Šanghaj 23 milionů. Když byl v Číně někdejší pražský primátor Bém, nabídl, že by jim pomohl stavět metro. Kolik? Zeptali se. Celý kilometr za rok. Tak mu řekli, že jedna z mnoha pekingských linek má 350 km.
Rozdíl je v mentalitě. Pro nás podstatný jedinec, v Číně kolektiv. Pro nás je důležitá pravda, pro Číňany harmonie mezi dobrem a zlem. Pro nás je důležitý výsledek, pro ně způsob vyjednávání. … Zabydlet se tam znamená vyměnit si svůj program v hlavě.
Pak byla řeč o vertikálních městech. „Ty věci se stále pohybují. Jako stromy ve větru. Nahoře výkyv až 2 m. Dva na jednu, dva na druhou stranu. Výtahy jezdí rychlostí 75 km/hod. Dva miliony lidí musí žít ve městě, kde jsou 4 čtvereční metry na osobu. Uprostřed sídliště je jezero a pod ním parkoviště. Každý pokoj v hotelu má svůj bazén." Jiné podmínky pro stavění. Investor za den zboural celou starou část města. Pak zaplatil pokutu a hned se mohlo začít stavět.
Jen pár poznámek ze zajímavého povídání se spoustou obrázků.
Nahlédnutí do jiného světa.
Na to, jak žije obyčejný čínský pan Novák, nezbyl čas. Ani to nebylo v plánu.
Ale Bendovi udělali v Jičíně dojem. Bohumír Procházka
