VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Podlipného maturitní tablo z roku 1940

JIČÍN - Nad fotografiemi svých spolužáků podruhé vzpomíná na dávné časy jeden z nich – MVDr. Vítězslav Šebek.

4.11.2007
SDÍLEJ:

Maturitní tablo.Foto: DENÍK/Archiv

V úterý 16. října jsme otiskli první část vzpomínání pana doktora Šebka na své spolužáky z jičínského gymnázia. Dnes vypráví o těch, jejichž snímky fotograf Podlipný umístil do druhé a třetí řady.

Zbyněk Krámek

Hned zkraje je druhé z dvojčat Zbyněk Krámek. Asi rok seděl se mnou v lavici. Ani už nevím proč je profesoři rozsadili. Zbyněk byl Pražák, někdy měl sklon až ke zkratovému jednání, ale v nitru byl dobrák od kosti. Po válce vystudoval farmakologii a převzal po strýci lékárnu v Sobotce. Často a rádi jsme se vídali. Dokonce jednou zastupoval v Rovensku nemocnou paní magistru. Navečer, když zavřel lékárnu, nudil se a tak jsem ho vzal jednou k operaci prasete. To jsem si dal. Sedlák koukal, když slyšel:“Dělej, ty blbče, dyť se ti začíná probouzet!“

Tak jsem mu to příště odvedl. Stavil jsem se v lékárně, už bylo šero a zrovna zhasla elektrika. V přítmí lékárny stálo před pultem trpělivě pár lidí. Za pultem nervozní Zbyněk, oči na sklech brýlí, si střídavě svítil baterkou na recept a do šuplíků, odkud bral léky. Tak jsem zaprovokoval: “To je bordel, když se v apatyce nesvítí!“ Celý zástup lidí se na mě obořil, že za to přece pan lékárník nemůže. To už Zbyněk zamžoural za brýlemi, které mu sklouzly po nose, do šera a poznal mě: “Jo to seš ty, bejku. Tak si sedni vedle, než to tu vyřídím. Frťana nemůžeš, tak ti můžu nabídnout tak akorát santoninovou čokoládu, abys nedostal škrkavky.“
Oba bratři byli sportovci, dobře hráli hokej a lyžovali.

Láďa Karásek

S Láďou bydlíme v jednom městečku v Českém ráji, v Rovensku pod Troskami, kam se vrátil po létech zaměstnání v mělnickém cukrovaru trávit léta důchodu v rodném domě na náměstí. Občas se potkáváme, hodíme řeč a na pomaturitní, poslední léta už každoroční setkání jezdíme do Jičína spolu. Jeden na druhém si ověřujeme, jak stárneme a jací se z nás stali dědkové. Oba máme rádi svoje bydliště i celé jeho krásné okolí. Láďův jediný syn uplatňuje úspěšně svoje vysokoškolské vzdělání v nedalekém zemědělském podniku.

Marcel Zachoval

Marcel Zachoval pochází z poněkud kosmopolitní rodiny. Než se přistěhovali do Jičína, byl jeho otec učitelem někde u Berlína, matka Francouzka a tak se Marcel naučil perfektně německy a francouzsky, čímž získal proti nám nespornou výhodu, ale i závist některých profesorů, a zřejmě to posilovalo i jeho sebevědomí. Po válce se věnoval žurnalistice a politice, čímž si získal stoupence, ale i nepřátele, stejně jako v oblasti pedagogiky materialistické filosofie. Jeho manželka je známá finská žurnalistka a překladatelka. Po léta bydlí v Praze. Měl i krásnou sestru, která poblouzněna neznámou sektou zmizela někde v exotických krajích. Má dva syny, jeden podniká v oblasti cestovního ruchu a druhý jako umělecký kovář. Názorově si rozumíme a naše setkání jsou přátelská. Marcel vozil autem z Prahy našeho spolužáka pohybově omezeného po mozkové příhodě.

Vašek Šprdlík

Vašek Šprdlík, nadaný vesnický kluk z Dřevěnice, atletická postava. Našel zaměstnání jako ekonom v Ústavu jaderné fyziky v Řeži a zval nás: “Kluci, přijďte, já vás tam provedu, tam se normální smrtelník nedostane.“ Nepřišli jsme, nebyl čas. Václav měl několik mozkových příhod po sobě, ale díky své nezdolnosti a pevné vůli se ze všeho brzy dostal. Jen se objevil, už ho byla plná hospoda, ještě ve dveřích si objednával pivo. Teď je po něm prázdno.

Karel Beránek

Karel Beránek, vesnický krasavec z pod Tábora, byl o rok starší, měl vlnité tmavé vlasy, krásné bílé výrazné zuby, nikoho nezarmoutil. Po válce byl zaměstnán v bance v Semilech na úseku zemědělských investic, tak jsme se často potkávali. Na jednom našem setkání v jičínském hotelu Paříž sháněl vanu, modernizoval v Benešově byt. Jestli ji sehnal, jsme se nedozvěděli, příště už nepřišel.

Zdeněk Jiřička

Zdeněk Jiřička, profesorské dítě z jedné ze dvou kantorských rodin, které se nesnášely. Měl zasmušilý, přemýšlivý, ale sebevědomý obličej s předpokladem vědecké kariéry, které také dosáhl jako patolog. Asi mu bylo mezi mrtvými dobře. Medicínu vystudoval po válce v Praze. Měl ještě bratra. Maminka učila na gymnáziu zeměpis, otec byl profesorem na reálce. Na naše setkání chodil zřídka, možná, že jen jednou, a to ještě skončilo nešťastným konfliktem, bez jeho viny. Jako skaut měl rád přírodu a vše živé v ní.

Vítězslav Šebek

Na mně není nic zajímavého. Pod domněnkou, že se vyhnu totálnímu nasazení, jsem se dostal protekčně na poštu v Hradci, potom do Boleslavi a ještě blíž do Jičína. Stejně mě neminulo, a právě v době, když mě potkala moje osudová láska, jsem musel nastoupit do Mnichova. Po válce jsem se oženil, šel studovat veterinární medicínu a té jsem zůstal věrný až do důchodu. Dokonce jsem se dočkal toho, že ji vystudoval i jeden z mých deseti vnuků.

Pepík Berka

Pepík Berka, jeden z vesnických kluků, rodák z Valdic– nevím, proč si nás Gudrůna spolu pletla. Po válce vystudoval strojní inženýrství a byl až do důchodu zaměstnán v jičínském Agrostroji. Na naše setkání chodil poctivě a jako jeden z prvních, opřen o hůlčičku, postával před gymnaziálním plotem a čekal, až se sejdeme. Jako poslední Jičíňák nám zajišťoval společný oběd. O jeho náhlém úmrtí jsme se bohužel nedověděli včas, abychom se s ním mohli rozloučit.

Jarka Najman

Jarka Najman bydlel na naší straně Jičína, tak jsme měli často společnou cestu. Pohyblivé modré oči pod rusou vlnitou kšticí. Neměli se rádi s profesorem Švehlou. Pocházel ze smíšeného manželství, a tak prožil válku v obavách. Po nějakou dobu byl zaměstnán v jičínské mlékárně, pak vystudoval vysokou zemědělskou v Praze. Později se podílel na budování Vysoké školy zemědělské v Českých Budějovicích a stal se jejím rektorem. Zemřel jako jeden z prvních z naší třídy a na jeho pohřbu v Motole se nás sešla celá řada.

Václav Jančík

Václav Jančík, poctivý seriózní student, trochu šprt, nadaný na řeči. Uvázl v poctivém úřednickém zaměstnání ve spořitelně v Ostroměři, kde bydlí se svoji rodinou. Nikdy se nenechal vyvést ze svého klidu. Našich setkání se poctivě zúčastňoval a na poslední ho přivezla dcera, už nemohl sám řídit auto.

Toník Bendák

Toník Bendák, pohledný, nadaný, klidný, ale družný kluk, bydlel s rodiči někde mezi lípami a Čeřovkou. Byl jsem u nich jednou, když mě po maturitě pozval na takové posezení ve dvou při pivě a při kytaře. Hrál on, já to neumím. Myslím, že zastával nějaké úřednické místo v Praze. Na naše setkání chodil pravidelně a rád, i když se poslední dobou zřejmě necítil dobře zvláště při jídle, třásly se mu ruce Trápil ho parkinsonismus a ten ho asi utrápil.


Třetí řadu začíná

 

Pepa Šorm

Pepa Šorm z Popovic, pohodový, s věčně usměvavou, kulaťoučkou tváří, nevelký, ale pohyblivý, trošku by mohl připomínat herce Kohouta. Po válce se usadil v Přerově a byl tam zaměstnán ve známé optické továrně. Do Jičína přijížděl pravidelně a rád. I my jsme ho rádi viděli. Pak už jednou nepřijel a víc jsme se o něm nedověděli.

Josef Svoboda

Josef Svoboda; pěkný, ale přísný vzhled, jednání stručné a věcné odpovídalo jeho poválečnému povolání právníka a prokurátora, které bylo nesmírně náročné na odborné znalosti i na svědomí. Často jsme se stýkali, měli jsme stejná působiště na turnovském a později na semilském okrese. Musím přiznat, že jsem se na něj několikrát obrátil ve prospěch druhých a pokud mohl, pomohl. Byl to on, kdo po válce zjistil naše adresy a obětavě nás svolával. Škoda, že o mnoho nepřežil svého kamaráda a našeho spolužáka Jardu Najmana. Jeho syn působí jako odborný lékař v Jičíně.

Václav Šourek

Václav Šourek, sympatický kolega; všecko ho zajímalo a dobře jsme si spolu rozuměli. Bydlel pod Čeřovkou, pěstoval rododendrony, na dvoře měl jeden nádherný karmínový, říkal, že to je Queen Elizabeth. Dal mi sazeničku. Škoda, že se mi neujala. Jednou, ještě jako študáci, jsme se potkali na prvního máje na jičínském náměstí a Vašek měl hroznou srandu z toho, jak zástup s červenými karafiáty na klopě sborově podporoval řečníka na tribuně výkřiky “hanba jim!“ Vídali jsme se na našich setkáních, kterých se poctivě zúčastňoval. Potom těžce onemocněl a poležel si v nemocnici. Když se mezi nás vrátil, měli jsme z toho upřímnou radost. Bohužel to nebylo na dlouho.

Mirek Jůzek

Mirek Jůzek přišel mezi nás krátce před maturitou, ale brzy mezi nás zapadl. Bydleli v Libáni, kde se stal později ředitelem drožďárdárny. Našich pomaturitních setkání se zúčastňoval pravidelně, byl seriozní, společenský, a nijak se neprosazoval.

Joska Pánek

Joska Pánek emigroval po osmačtyřicátém roce a poprvé od té doby jsme ho viděli na oslavách 375. výročí jičínského gymnázia v červnu 1999. Skoro jsme se nepoznali. Teprve při dalších dvou setkáních nám vyprávěl, co všechno prožil, než se usadil v Kanadě, kde žije se svou rodinou dosud. V době studií byl vyhlášeným cyklistou a předním hokejistou jičínského klubu. Sportu věnoval možná víc času než studiu. Škoda, že při posledním setkání došlo k nevraživému projevu vůči bývalému příteli Marcelovi. Tempora mutant.

Bohuslav Kohout

Bohuslav Kohout, Bóža, jeden z nejpilnějších ze třídy i jako účastník našich pomaturitních setkání. Po maturitě se věnoval ekonomice, kterou úspěšně uplatňoval jako podnikový ekonom. Se svými bratry vyrostl v našem dnešním bydlišti v Rovensku, teď bydlí s rodinou v Jablonci nad Nisou. Naše setkání nejen poctivě navštěvoval, ale pořizoval i fotodokumentaci a tu nám obětavě posílal, a my jsme mu za ni často ani pořádně nepoděkovali. Byl jedním ze čtyř, kteří jsme se letos sešli.

Pepík Antoš

Pepík Antoš, jeden z premiantů třídy, kterého těžce postihl osud. O prázdninách po primě zastřelil nešťastnou náhodou otcovým revolverem mladšího bratra. To ho povahově úplně zlomilo. Gymnázium sice úspěšně dokončil, ale duševně i tělesně chřadl a po maturitě brzy zemřel. Kusé informace jsme občas získávali od jeho mladší sestry, která také studovala na gymnáziu.

Ladislav Kazda

Ladislav Kazda, jeden z nejvyšších ve třídě, sebevědomý vesnický kluk z pod Tábora. Po válce ho zavřeli za jeho neblahé působení na pracáku. Asi se za to styděl, protože na setkání přišel až po padesáti letech s tím, že za komoušů nemohl a že jsme stejně všichni poznamenáni minulým režimem. Kdo sám bez viny, ať první hodí kamenem.

Břetislav Vojtíšek

Břetislav Vojtíšek, jinak jsme mu neřekli než Vojta. Myslím, že byl nejvyšší ve třídě, druhý byl jeho soused v lavici Kazda. Vesnický kluk z Těšína u Železnice. Kliďas, kterého nic nevyvedlo z míry, ani když se házelo po třídě vlhkou houbou. Do boje se zapojil, až když mu houba vyrazila z ruky noviny. Na náhradě za vymalování se solidárně podílel. Celá léta vykonával funkci ekonomického náměstka v turnovské nemocnici. Tam pracuje na interně i jeho vnučka lékařka. Na naše setkání chodil až do nedávna poctivě a rád. Posledně mu v tom zabránila nemoc v rodině. S některými spolužáky, včetně mě, je často v písemném nebo telefonickém styku, přispívá to k životnímu optimismu.

Pepík Boček

Pepík Boček, nadaný hoch z chudé rodiny. Dojížděl z Mladějova. Za války vystudoval seminář. Byl jsem v té době zaměstnán v Hradci, a tak jsem ho tam několikrát navštívil. Moc se mi líbilo, jak tam seminaristi v těch dlouhých klerikách poskakovali kolem sítě a hráli volejbal. Dostal jsem oznámení o jeho primici, ale byl jsem v té době v rajchu. Jednou přijel na naše setkání. Bylo to ono nepříliš povedené ve Kbelnici. Stal se děkanem ve Vysokém Mýtě.O jeho nesmírné oblibě svědčila i veliká účast na jeho pohřbu, který se konal v jeho rodišti. celý konvoj kněží. Přijelo několik autobusů z Mýta i nás spolužáků se sešel pěkný hlouček, málem jsme se ani nevešli na mladějovský hřbitůvek. Josef, tehdejší jičínský prokurátor, si postrčil na nose tmavé brýle a prohlásil: “Kluci, takovej funus už nikdo z nás mít nebude!“

Jarda Knížek

Jarda Knížek, poslední v pořadí, ale zdaleka ne poslední v prospěchu ani ve zjevu, spíš naopak. Pocházel z jičínské úřednické rodiny. Měl moc pěknou starší sestru, také gymnazistku. Po válce zastával různá úřednická povolání. V době, kdy pracoval v nábytku, jsme si u něj koupili novou kuchyň. Často jsme se potkávali v Jičíně, kde se přiženil do měšťanské rodiny, a na naše setkání pravidelně chodil.


To je konec našeho tabla. Ještě je vpravo dole rok 1940 a foto Podlipný Jičín, to byla známá jičínská firma na Husovce.To jsem si oddychl, dalo mi to přemýšlení, napsal jsem jen to, co jsem si pamatoval a na co jsem si vzpomněl, a vzpomínal jsem rád.

4.11.2007 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

SERVIS

Gastronomie - Gastronomie Číšník, servírka 120 Kč

Číšníci a servírky ČÍŠNÍK/SERVÍRKA. Požadované vzdělání: základní + praktická škola. Dělené směny, úvazek: . Mzda min. 120 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: ČÍŠNÍK/SERVÍRKA, V případě zájmu volejte na tel.: 605 453 795 nebo se dostavte osobně na pracoviště., Nabízíme: mzdu Kč 90,- čistého, zaměstnání na dobu neurčitou, oběd a večeře zdarma.. Pracoviště: Michal žižka - pracoviště restaurace bohema, náměstí Jiřího z Poděbrad, č.p. 157, 508 01 Hořice v Podkrkonoší. Informace: Michal Žižka, +420 605 453 795.

Výroba - Výroba Seřizovači 20 000 Kč

Seřizovači a obsluha ostatních obráběcích strojů (kromě dřevoobráběcích) PROGRAMÁTOR/-KA - OPERÁTOR/-KA CNC - ELEKTROEROZIVNÍ OBRÁBĚNÍ/ LASER. Požadované vzdělání: úso (vyučení s maturitou). Dvousměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 20000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: PROGRAMÁTOR/-KA - OPERÁTOR/-KA CNC - ELEKTROEROZIVNÍ OBRÁBĚNÍ/ LASER, V případě zájmu kontaktujte paní Zlatu Fofovou na e-mailové adrese Fofova.Zlata@fmttooling.cz nebo na telefonním čísle 602 687 619., , Náplň práce:, programování a obsluha 5-ti osých drátořezů/laseru, seřizování korekcí stroje, vyvažování nástrojů, výroba a ostření nástrojů osazených PKD břity, vstupní a výstupní kontrola výrobků, měření optickými přístroji, kusová výroba speciálních nástrojů, drobné údržbářské práce na svěřených strojích NEJEDNÁ SE O PÁSOVOU VÝROBU. , Požadujeme:, precizní přístup, smysl pro detail, proaktivní přístup, znalost AutoCaDu výhodou, ochotu učit se novým věcem, Nabízíme: , - stravenky, bonusy, možnost profesního růstu, - v případě oboustranné spokojenosti možnost prodloužení pracovního poměru na dobu neurčitou po prvním roce, Pozice je vhodná i pro absolventy/-tky.. Pracoviště: Frezite s.r.o. - průmyslová zóna jičín, Textilní, č.p. 1278, 506 01 Jičín 1. Informace: Zlata Fofová, +420 602 687 619.

Gastronomie - Gastronomie Číšník, servírka 15 000 Kč

Číšníci a servírky číšník/servírka. Požadované vzdělání: střední odborné (vyučen). Turnusové služby, úvazek: . Mzda min. 15000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: ČÍŠNÍK/SERVÍRKA - Pracoviště Staropacká sokolovna, Stará Paka., V případě zájmu posílejte životopis na e-mail: info@staropackasokolovna.eu, s dotazy se obracejte v době od 8:00 do 16:00 hod na tel.: 724 872 790 pí Šimůnková, nebo se dostavte osobně na adresu provozovny také v čase 8:00 - 16:00 hod., Požadujeme min. vyučení - v oboru výhodou, praxe vítána, zdravotní průkaz.Vhodné pro absolventy.. Pracoviště: Oldřich vrabec - restaurace staropacká sokolovna, Sokolská, č.p. 173, 507 91 Stará Paka. Informace: Petra Šimůnková, +420 724 872 790.

Administrativa - Administrativa Administrativní pracovník 21 000 Kč

Úředníci cestovních kanceláří a agentur PRODEJCE/-KYNĚ ZÁJEZDŮ. Požadované vzdělání: úsv. Jednosměnný provoz, úvazek: . Mzda min. 21000 kč. Volných pracovních míst: 1. Poznámka: PRODEJCE/-KYNĚ ZÁJEZDŮ - Pracoviště Jičín., V případě zájmu posílejte životopis na e-mail: info@consultour.cz, nebo volejte na tel.: 608373070 Ing. Král.. Pracoviště: Consultour s.r.o., Nerudova, č.p. 45, 506 01 Jičín 1. Informace: Král Tomáš, +420 608 373 070.


Motorkář se srazil s odbočujícím autem.
6

Motorkář přehlédl odbočující auto a srazil se s ním

Rekonstrukce parkoviště u městského úřadu.
6

Parkování u městského úřadu je omezeno

Davy polských turistů se valily do Adršpachu, příjezdové cesty byly zavřené

Adršpach - Plné parkoviště, ucpané silnice, nervozita řidičů i posádek automobilů - tak to vypadalo dnes přes poledne v okolí Adršpachu, kam se vydali tisíce návštěvníků, zejména z Polska.

Ohrozil ho neosvětlený traktor, tak skončil s autem na střeše

Kostelec - Zraněním a totálně zdemolovaným autem skončila nedělní noční jízda pro čtyřicetiletého řidiče Fordu Focus.

Někdo ucpal hráz a zabil tím osm kriticky ohrožených mihulí potočních

Mladé Buky - Neznámý pachatel ucpal na Zlatém potoce hrázku, čímž způsobil téměř nulový průtok na spodním toku. Zahynulo kvůli tomu nejméně 8 larev mihule potoční (Lampetra planeri), nejvzácnějšího vodního obratlovce krkonošských toků. Novinářům to dnes oznámili ochránci přírody.  

V Lomnici otevřou nejmodernější kino s laserem

Lomnice nad Popelkou – Zastaralá technologie i stav samotné budovy Městského kina byly hlavními důvody rekonstrukce a digitalizace. 

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT