Osmého června se konalo ve smuteční síni v Jičíně poslední rozloučení s naším kamarádem, myslivcem, panem Josefem Gernatem. Velké rozčarování nastalo, když čestné stráži odmítla vedoucí obřadní síně dovolit vzdát poslední poctu našemu kamarádovi, a vykázala ji před rakev s odkazem na jakousi vnitřní směrnici. Jednalo se o velice nechutnou scénu před ostatky zesnulého a smutečními hosty…“
Je pochopitelné, že při takových smutných událostech, jako jsou pohřby, jsou city rozjitřeny a emoce často zatemňují mysl. Podle sdělení ředitele TS Čeňka Strašíka žádná směrnice na umístění čestné stráže neexistuje. Bohužel mají organizátoři pohřbů smutnou zkušenost, když v minulosti člen takové stráže neunesl tíhu situace, udělalo se mu nevolno a upadl z výše položeného místa. Proto radila paní Daňková, která má obřady na starosti, umístění myslivců před rakev. „Jak jsem byl informován, tak vysvětlování neproběhlo před smutečními hosty, ale před jejich vpuštěním do obřadní síně,“ uvedl dále ředitel TS.

Jak do budoucna?

„Je zarážející, když si pozůstalí zaplatí obřad a pronajmou obřadní síň, že ho nemohou uskutečnit podle svých představ v duchu tradic. Jak se zachovají TS v budoucnu? Budou ctít tradice, nebo se budou řídit směrnicí?“ končí dopis. Ředitel Strašík svým vyjádřením na tato slova dostatečně jasně odpověděl.
A jak je to jinde?
Pohřební ústav v Hořicích umožňuje poslední rozloučení členům organizací v podobě např. čestné salvy. Vojenský pohřeb zde proběhl bez problémů. V Semilech a Nové Pace se shodli, že takovéto ukončení smutečního obřadu, při zachování bezpečnosti, rádi umožní. Turnovští se zatím setkali s pohřbem, kdy se pozůstalí loučili houkáním sanitek, vojenský ani myslivecký ještě neměli, ale nebrání se mu.