Rok 1947

Na podzim uspořádal 1. odd. pro celé středisko závody na cestovních kolech na trase Jičín – Klepanda – Jičín. Závod se těšil velké oblibě i u ostatních oddílů. Velmi oblíbené byly i nadílky na sv. Mikuláše spojené s programem, které se převážně pořádaly v sále hotelu Slávie.

Zlomový rok 1948

V roce 1948 téměř nikdo ze členů oddílů střediska netušil, co pro budoucnost skautského hnutí přinesou únorové události. První odd. spolu s některými členy 2. odd. měl před sebou velký úkol – přípravu tábora až v západních Čechách, na Berounce blízko obce Bujesily. Poprvé tak daleko, poprvé cesta vlakem v nákladním voze spolu se vším potřebným pro táboření. Tábor opět vedl A. Blažek a spolu s ním Gandi Bucek – Hádží a Pavlíček – Roland. Bohužel byl to poslední tábor 1. oddílu. První odd. dívčí tábořil na Lahrových boudách v Krkonoších. Vlčata tábořila hodně daleko, našlo se pro ně místo v údolí Berounky u obce Újezd nad Zbečnem. Z tohoto tábora uskutečnila návštěvu zámku v Lánech s položením kytice květů u hrobu prezidenta T. G. Masaryka, jeho manželky a syna Jana, jehož tragická smrt předznamenala rok 1948 a celé další období.


Bratr Roman Valenta vzpomíná, že byl jmenován okresním velitelem místních oddílů Junáka. Vedle toho existovaly již pionýrské oddíly Junáka při školách. Než se stačil rozkoukat, bylo po junácích.


V tomto roce se středisko zúčastnilo oblastního srazu v mladé Boleslavi. Do Železnice do mlýna se odstěhoval A. Blažek a 1. odd. převzal br. Hájný – Pida, 2.odd. bří. Škaloud a Hanyš.

Rok 1949

V roce 1949 má poslední tábor pouze 2. dívčí odd. s Věrou Paškovou a vlčata na Jizeře u Benešova u Semil. Tento tábor, kdo by se nadál že poslední v krátké poválečné historii, vedl opět br. Akela – Matějka, br. Šibal – Vokrouhlický, dr. Bureš, zdravotníkem byl br. Grizzly – Tišer, spolu s vlčaty vzpomínají br. Tapin – Joža Stránský a br. Miky – J. Henke. Nikdo z účastníků tábora při zpěvu skautské večerky při posledním táborovém ohni nevěřil, že přijde s krátkým přerušením dlouhých 40 roků, ve kterých bude skautská myšlenka hrubě pošlapána, že teprve za 40 roků nová a svobodná generace vlčat bude připravovat svoje letní tábory a na schůzkách si připomene odkaz svých předchůdců z poválečného období.


Nadále se jinak schází již jen skupina věrných převážně z 1. a 2. odd. Schůzky měli v Železnici. Tato skupina pořádá v té době mnoho výprav, dále malý putovní tábor do západních Čech, do údolí Střely a malé tábory u Máchova jezera ve Starých Splavech. Br. Blažek se na podzim přestěhoval do Trutnova. Za zaměstnáním rovněž do Trutnova odešel i br. Pida, někteří členové těchto oddílů dojížděli i za nimi a společně prožívali ještě mnohé krásné chvíle ve skautském duchu. později se do Trutnova přestěhovala i ses. Hejduková – Škeble, a tak tam usedlí Jičíňáci společně pokračovali ve skautské činnosti, což vedlo v padesátých letech k jejich zatčení, vyslýchání a později i věznění. Skauting je všude představován jako úhlavní nepřítel pokrokové mládeže našeho státu.

Konfiskace majetku

Jičínskému středisku byl zkonfiskován následující majetek, který od roku 1952 převzal Pionýr a ČSM – Československý svaz mládeže. Jednalo se o 400 stanů, podsady pod stany i plátna. Ve skautské rezervaci jednu zděnou klubovnu z roku 1937, dvě klubovny dřevěné t.j. jednu u Milohlídky a 1 na nynějším fotbalovém hřišti – chatu na Láhrovkách s přilehlými pozemky v Krkonoších, o velkou část tábornického a sportovního materiálu. Tento materiál byl skladován v bývalé synagoze a v bývalém studentském domově. Při celé akci byl přítomen a akci řídil soudruh Lemberk z OV KSČ. Máme zápis ze zasedání OV ČSM z 25. listopadu 1952, které se zabývalo otázkou chaty na Láhrovkách, objekt čp. 81 ve Strážném.

Tento objekt přešel likvidováním Junáka do majetku ČSM. OV ČSM sděluje ÚV ČSM o svém rozhodnutí předat chatu k používání SPD, STS a Jednotě. OV ČSM neměli v té době ani peníze, ani lidi, aby mohl tuto chatu a 5 ha luk obhospodařovat, takže ji dle zprávy ze služební cesty soudruha Rysplera z ÚV ČSM ze dne 26. června 1953 nechal zpustnout. Dále jsme v Prachovských skalách přišli o Skautskou vyhlídku, kterou přejmenovali na Pionýrskou. Skautský hrad se stal Krkavčími skalami a Skautskou stezku nechali zanedbat a zpustošit tak, že se stala dále neschůdnou.
Takže se zase většina skautů vrátila ke své osvědčené náhradní činnosti, a sice k divadlu.

Divadlo

Divadlo jsme dělali celou dlouhou řadu let. Režírovali ses. Šimková, br. Jaro Fric, MUDr. Moran a další. Hráli Moranová Evička i Blanka, Plívová Věra, Kabeláč, Blafka, Vondráček, Procházka, Lukáš V., Vokrouhlický Gaudi i Šibal, Škaloud Jiří, Bureš Eda i Jiří, Valenta Roman, Matějka František i Ivan a další. Nastala doba stalinismu, kdy Junák byl zakázán 1949 – 1968.

Šedesátá léta

V šedesátých letech se objevovaly tendence o rehabilitaci Junáka. 3. ledna 1968 při kremaci bývalého velitele a spoluzakladatele Junáka profesora Slávy Řeháka – rodáka z Jičína – se shromáždilo mnoho bývalých činovníků připravených nastoupit k obnovení Junáka. Bratr Sláva Řehák s manželkou Růženou a synem Jiřím jsou pochováni na hřbitově v Jičíně v rodinné hrobce. Mají na náhrobním kameni vytesanou skautskou lilii.
Přežili jsme bolševický únorový puč roku 1948.


Estébácké likvidační tábory nucených prací 50tých a 60tých let. Po Pražském jaru jsme zahájili činnost. V Jičíně velmi aktivně začal organizovat činnost střediska a okrsku velitel a okresní zpravodaj Jaro Fric – Akela.


Poprvé svolal bývalé činovníky a příznivce Junáka na 27.února 1968 do klubovny loutkové scény „Srdíčko“. Sešla se stará skautská parta jičínská. Bylo dohodnuto, že svoláme do Jičína oblastní schůzi celé Riegrovy oblasti, protože posledním oblastním velitelem byl MUDr. Josef Moran – Ráma. Napoprvé se sešli: Jaro Fric – Akela, Jiří Škaloud, Jan Malý, Ladislav Vondráček – Ovar, Václav Hošek – Bobr, Václav Rybařík – Rolf, dr. Bureš, Jan Pašek, Mir. Jirouš – Rosomák, Standa Hylmar – Pirát, Josef Bučina, Marie Bučinová, Jiřina Filsaková, Iva Špínová, Langhaus, František Palas, Kůta, Kozelka, MUDr. Jiří Filsak, Jar. Drozen – Šotek, Zdeněk Pokorný – Baryk, Roman Valenta – Bucek, Majka Patrná, Frant. Matějka.

Obnovení činnosti

Postupně si činovníci rozebrali oddíly a dnem 25. dubna 1968 začali provádět nábor dětí. Oddíly byly přiděleny: 1. odd. chlapecký Zdeněk Pokorný – Baryk, 2. odd. Kaplan, 3. odd. Roman Valenta – Bucek, 4. odd. Langhanz, 5. odd. Václav Hošek – Bobr a Mirek Jirouš – Rosomák, vlčata Jaro Fric, světlušky Marie Bučinová, skautky 1. odd. Iva Špínová, 2. odd. Majka Patrná. Ve středisku pracovali bři. Škaloud, Malý, Procházka, Matějka, Drozen, Hylmar, Bučina, Klacek, Vondráček, Bauchner, Pašek, Palas, dr. Bureš, dr. Filsak, ing. Joža a Vl. Stránských, ses. Filsaková, Bauchmanová a jiní.Vedoucím střediska byl volen Standa Hylmar, oldskauti a činovníci se pravidelně scházeli v Srdíčku. Pátý oddíl měl první schůzku 25. dubna 1968; 5.května 1968 byl v SKP Jičín sraz Riegrovy oblasti, který svolal tajemník oblasti St. Procházka. Po zahájení byla vznesena vzpomínka na oblastního velitele MUDr. Josefa Morana a dalších, kteří se nedožili. Sál byl skauty přeplněn. Okrsek Jičín představil Jaro Fric a oznámil, že zde je registrováno 60 vlčat, 50 světlušek, 12 skautek, 5 oddílů chlapeckých, oldskauti a Svaz přátel Junáka.


Dne 8.června jsme uskutečnili brigádu v areálu divadla na Čeřovce, které bylo středisku přiděleno jako junácká rezervace se 2 dřevěnými klubovnami, Orlím hnízdem u Milohlídky a bývalou celnicí, která byla přesunuta z bývalé rezervace a nad lomem sloužila jako šatna k přírodnímu divadlu. V tomto období byla ústředím pojmenována „Jubilejní klubovna“. Původní zděná klubovna byla z příkazu MěNV v roce 1954 rozbořena rybářských spolkem a převezena k Dvoreckému rybníku. Původní rezervace na pozemku 305/2 byla zpustošena a spolu se zděnou klubovnou již nikdy skautům nebyla vydána.
19. července se konala Oblastní lesní škola v lomu – rokli u Homole pod Loretou. Jádrem instruktorského sboru OLŠ byli Fric, Chromovský, Palas, Rybařík a Vondráček. Vůdcovskou zkoušku složila ses. Majka Patrná.
Tento rok probíhaly tábory v Prokopském údolí u hradu Kosti.

1968

Přišel osudný den 20. srpna 1968, kdy be 23:00 hodiny začaly armády pěti států Varšavské smlouvy (SSSR, NDR, PLR, MLR, BLR) okupovat ČSSR. Naše junácká činnost neustala, oddíly i středisko pracuje dál. Od 1. října.se stává vůdcem střediska Josef Bučina. Schůzky se přesunuly do Domova dětí a mládeže na Čeřovce. Dne 27.října byl v rezervaci – lomu na Čeřovce uspořádán slavnostní táborový oheň, při kterém byl skládán junácký slib. Táborový oheň slavnostně zapálil nejstarší činný junák, okrskový velitel a vůdce smečky vlčat Jaro Fric – Akela. Slavnostní slib do rukou zástupce oblastního velitele – lesoškoláka Fr. Palase, na československou státní vlajku a Palackého „Dějiny národa českého“ složilo 9 skautek, 6 světlušek, 22 junáků a 11 vlčat.


Dne 29.října na střediskové schůzce byli voleni delegáti na 3. junácký sněm. Zvoleni byli a sněmu se účastnili ses. Filsaková a Špínová, bří. Bučina, Vl. Stránský, V. Hořek a V. Rybařík. Středisko na počest sněmu uspořádalo 25.listopadu sbírku „Akce 777 – vesnička SOS“, sebrali a odeslali 1249.- Kčs. Sněm do Svojsíkova oddílu zařadil ses. Moranovou, bratry Frice a Rybaříka.


Středisko se rychle rozrůstalo – vzpomínám na některé světlušky: Lenka Bajerová, Jana Pašková, Naďa Čeřenová, Alena Ulmanová, Iva Majdanová, Věra Řeháčková – vlčata: Milan a Jindřich Dittrichovi, Pavel Šuk, Jiří Bukovský, Milan Ondráček, Standa Prokop, Zbyněk Zikmund, bří. Turčínové, Míla Kůta, Jan Kodydek, Jan Úlehla, Jiří Štál – skautky: Dagmar Lukavcová, Anna Kovářová, Jiřina Matuchová, Jarmila Dršková, Jitka Kmoníčková – skauti: Richard Langhans, Stanislav Hylmar, Zd. Petráň, Jiří Bret, Petr Vlach, Volf, Suchánek, Strašík.


V prosinci 1968 místo ČSM se vytváří federace dětských a mládežnických organizací, junák nemá potřebu do ní vstupovat. Na schůzku okresní FDM jako pozorovatelé byli vysláni Vondráček a Fric. Až na doporučení ústřední rady Junáka byl nám doporučen vstup do OFDM.