V centru města v Jungmannově ulici v jednom z nejhezčích domů sídlí Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů. Až donedávna o její existenci ve městě vypovídala jen malá tabulka. Nyní je na budově velká cedule, která zve veřejnost na volně přístupná shromáždění, vítá i rodiny s dětmi. Dokonce každý čtvrtek umožňuje prohlídku kaple a ve stejný den poskytuje zdarma výuku angličtiny.
Podle informací, které se Deníku podařilo získat, misionáři, jejichž mateřštinou je angličtina, bezplatně pomáhají při výuce jazyka v různých organizacích a jsou členy hodnotících porot např. jazykových soutěží.

„Mně tyto pro nás netradiční církve nevadí. Pokud chtějí pomáhat a je to v mezích našich zákonů, nemám nic proti,“ uvedl jeden z oslovených respondentů malé ankety. Od ženy středního věku jsme se dozvěděli, že mormoni pomohli její mamince, když trpěla nevyléčitelnou nemocí a potřebovala větší psychickou podporu.

Naopak jsme získali informace, že někteří misionáři se chovají „vlezle“, nedají se odbýt a jsou schopni svou přítomností lidi obtěžovat až do bytu. O jakou církev či sektu šlo, většina lidí neuvedla. Pro značnou část veřejnosti tyto cizí církve splývají.

Jičínská pobočka

Prezidentem jičínské pobočky mormonů je Jakub Tměj. „Když jsem se o jeho víře dozvěděla, dostala jsem strach. Ale poznala jsem, že nebyl důvod,“ řekla Tmějova matka Ludmila. Sama je katolička. „Žije normálním, a dokonce bych řekla, že ještě ctnostnějším a morálnějším způsobem, než je v dnešní společnosti obvyklé,“ dodala.

Tmějovi je 35 let, živí se jako překladatel, jeho manželka (též mormonka, učitelka na základní škole a nyní na mateřské dovolené) je o rok mladší. Vychovávají spolu tři kluky.

A co je podle něj pro mormonskou víru charakteristické? Její „neokázalost“. K víře získal manželku právě on.

„Co mě přitahuje na naší církvi nejvíc, proč nejsem třeba katolík? Cením si jejího důrazu na rodinný život a získání osobního poznání Boha,“ vysvětluje Tměj.

A vedle toho také použitelnosti evangelia v každodenním životě, víry v to, že rodinné svazky nekončí smrtí, a důrazu na soběstačnost a mravní hodnoty.

Registrováno je třicet církví

Získávat nové členy není v Česku jednoduché jen pro tradiční společenství, jakým je třeba římskokatolická církev, ale ani pro nová náboženská hnutí. „Současná náboženská poptávka je hodně individualistická. Nová hnutí nemají žádnou příliš pronikavou výhodu a lidé si často udělají náboženství ve vlastním „kotlíku“.

Někteří ale potřebují společenství. Díky tomu rostou spíše menší společenství než ta velká,“ říká odborník na českou náboženskou scénu Zdeněk Vojtíšek.

V současnosti je v Česku oficiálně registrováno třicet církví a náboženských společností. Desítky dalších ale působí jako občanská sdružení nebo nadace. A některá nemusí být registrována vůbec. „Duchovních společností u nás bych odhadoval na více než stovku,“ říká Vojtíšek, podle něhož hodně nových hnutí vyrůstá na půdě protestantského křesťanství a z tradice ezoterismu – tajných duchovních nauk.

Poměrně rychle rostoucí skupinou co do počtu členů je buddhismus diamantové cesty. „Ta je díky svému přizpůsobení západním standardům, způsobu života i hodnotám přitažlivá pro mladé úspěšné lidi, studenty či třeba pracovníky IT firem. Ale ani zde nejde o závratná čísla. Jedná se třeba o 1200 lidí,“ dodává religionista.

Podle Vojtíška není dnes potřeba varovat před nějakou konkrétní skupinou, která v Česku působí. Přitom nevylučuje, že k extrémům může docházet – například na půdě satanismu. „Je možné, že v tuto chvíli někde v Horní Dolní nějaký satanista vraždí černou kočku.“

Samotná činnost žádné skupiny ale díky zaručené svobodě vyznání nemůže být ilegální – jedině kriminální činnost jednotlivců. Štěpán Vlček a redaktoři Deníku