Stále ještě starší generace nazývá továrnu mezi dráhou a Cidlinou Knotkovou. Stále ještě chodíme kupovat hřebíky a železářské zboží ke Knotkům na Valdštejnově náměstí. Před 53 léty znárodněním zanikla původní firma bratrů Knotků, ale jméno, tradice a závazek zde zůstaly.

I v dobách největší slávy komunistického režimu, kdy na prvního máje vyjíždělo z bran továrny množství alegorických vozů, nikdo neřekl jinak, než že vyjíždějí od Knotků.

Ve třetím pokračování připomínáme místo odkud bratři Knotkové pocházejí – Dřínov.

Antonín Knotek vzpomíná:

Narodil jsem se 7. června 1848. Školu jsme měli na tamnější poměry velmi dobrou, ve zvláštní prostranné budově u kostela. Ve velké školní světnici seděli po jedné straně hoši a po druhé děvčata. Když se v sobotu dopoledne metlo a čistilo, stěhovali se, a jak rádi, kluci do škamen k sezení s holkami, aneb v opačném pořádku. Což bylo někdy v letech 1854, když jsme s prvním slabikářem, tabulkou břídlovou a kouskem mazaného chleba začal chodit do školy.

Nebožtík Kříž Josef byl dlouholetým učitelem na Dřínovsku, starý, na ty časy výborný učitel, s nepostradatelnou metlou. Často mu přinášeli do učebny kafe a k tomu loupané dvě brambory. Za mé doby si zachoval povinnou autoritu, později prý ho kluci tuze sekýrovali a jeden ho dokonce kous do nohy, když mu obrácenou metlou linýroval zadek. Učitel Kříž odměněn byl za dlouhá léta působení (učiteloval tam celé půlstoletí) zlatým záslužným křížem. Když zemřel, bylo mu osmdesát let. Měl těch křížů víc, s námi ve škole tak.

Dřínov

Budeme-li pátrat po úplných počátcích osídlení zdejší oblasti, budeme se muset vrátit až do mladší doby kamenné (neolitu), kdy sem přišli první pravěcí lovci. Jak ukazují archeologické nálezy, nacházelo se jedno sídliště i přímo na návsi v Dřínově. První zdejší obydlí byla stavěna z proutí, vypleteného mezi kůly zaražené do země, a vymazaného hliněnou mazaninou. Střechu tvořila pravděpodobně kůra.

Dostatek vodních zdrojů spolu s úrodnou půdou a příznivým klima tvořily dobré podmínky pro rozvoj místní kultury, z lovců a sběračů se tak postupně vyvinuli zemědělci, od nich pak osídlení zdejšího kraje trvalo bez přerušení prakticky až dodnes. První dochovaná písemná zmínka o obci Dřínov pochází z roku 1316, záznam k tomuto roku uvádí jako majitele vsi jistého Paulíka ze Dřínova.

Kořeny samotné obce však sahají ještě dál, důkazem je zdejší gotický kostel, pocházející již ze 13. století.

Původ názvu

Původ názvu obce nám není zcela jasný, jméno „Dřínov“ mohlo být odvozeno buď od „Dřínova dvora“, nebo od keřů (popřípadě stromů) dřínů. Jelikož nejsou o Dřínově existenci žádné dochované záznamy, pokládá se za pravděpodobnější druhá teorie vzniku názvu obce. V 16. století byli typickým obyvatelstvem vesnic sedláci, chalupníci, zahradníci, podruzi, čeleď, kterou tvořili čeledíni, oráči, voláci, ovčák, šafář, pasáci a pasačky apod., a řemeslníci - na venkově to byl především kovář, kolář, krejčí a švec.

V dobových materiálech je v Dřínově na konci 16. století uváděno 17 hospodářů. K roku 1677 v obci žilo na 100 obyvatel.