Zde má Rumcajss pamětní světničky a dvorek; vše tak, jak právě odešel. Je to další úspěch fikce nad realitou, protože Josef Štefan Kubín, významný pohádkář a jičínský rodák, oproti tomu nemá pamětní síň žádnou. Jestli v tom náhodou nebude mít prsty Jára Cimrman.
Každé město, které má ducha, má dominantu. Lidskou a přírodní. Jičín má věž na náměstí s červenou střechou a vrch Zebín pět kilometrů za městem. Téměř až k němu vede lipová alej. Strmý kopec je původně sopka, jednu dobu sloužil jako zdroj čediče a dodnes jsou na jeho patě zbytky lomu.
Dnes na vrcholu stojí kaplička. Výstup je strmý, ale jednu dobu patřilo k mému osobnímu bontonu jednou za čtvrt roku vylézt nahoru. Vycházelo to přesně na roční doby.
close
zoom_in
Výhled ze Zebína byl jiný na podzim, jiný v zimě a stejně tak v létě a na jaře. Před vámi město a za vámi už hory. Na protější straně jako další přírodní protiváha opět bývalý vulkán, Veliš. Tolik příroda.
Člověk jí odpověděl aspoň pěknou věží s červenou střechou. Z Valdické brány je vidět jak na sever k horám, tak na jih k nabíhající rovině u Kopidlna. Na východ se pak roztahuje několik podlouhlých plechových staveb.
Ani Jičín, snad jako každé menší město s velkými ambicemi, se nespokojil s významnou rolí v turistickém ruchu a pustil se do velkolepých plánů s průmyslovou zónou. Naštěstí se lze z jičínské brány dívat i na malebnější místa. Soňa Fraňková
