Jsou to především očekávání, přání a naděje, které vkládáme do nového roku, do naší budoucnosti. To vše je určitě dáno věčnou lidskou touhou jít neustále kupředu. Žít lepší život, být šťastnější.

Vzpomínám si na dobu před deseti lety, kdy jsme na Valdštejnově náměstí v Jičíně společně čekali na příchod nového tisíciletí. Myslím si, že všichni jsme tehdy měli silný pocit, že s novým tisíciletím musí také zákonitě přijít pro nás nová a lepší budoucnost. Dodnes cítím, jakou měla tehdy ta silvestrovská noc zvláštní atmosféru, při které jsme úplně zapomněli, že žádný nový rok a žádné nové tisíciletí nám nemůže samo o sobě lepší budoucnost přinést.

Na to nejdůležitější často zapomínáme

To, jak budeme žít, platí samozřejmě i pro nový rok 2010, bude záležet ve většině případů především na nás. Jsem přesvědčen, že to stejně všichni dobře víme. Nakonec proto jsou ta každoroční novoroční předsevzetí. Slibujeme sami sobě, že přestaneme kouřit, budeme méně pít a jíst, více sportovat a takových předsevzetí je celá další řada. Přesto si ale myslím, že to není nejdůležitější. Je pravdou, že v případě splnění těchto slibů zhubneme, posílíme si zdraví, ale nejsem si jist, že tím bude náš život výrazně šťastnější.

To, co především nám lidem dává pocit štěstí, jsou dobré mezilidské vztahy, láska a přátelství. Mám obavu, že při těch novoročních předsevzetích na tuto důležitou oblast zapomínáme. Že si neříkáme a neslibujeme, že se budeme více věnovat svým dětem, že v novém roce nebudeme zapomínat na naše staré rodiče, že budeme mít více pochopení pro naše partnery, že budeme slušní nejen k našim známým a přátelům, že nebudeme jiným dělat to, co nechceme, aby oni dělali nám, že budeme tolerantní a ohleduplní.

Vím, že se to snadněji říká a také snadněji píše, než potom dodržuje. Říkám to proto, že mnoho lidí v naší společnosti si stěžuje na špatné mezilidské vztahy. Přitom jako bychom zapomínali na to, že každý z nás je součástí této společnosti, kterou může pozitivně i negativně ovlivňovat. Zdá se mi ale, že začínám příliš moralizovat, a to se na začátek nového roku vůbec nehodí a navíc nechci, aby to tak vyznělo. Ta předsevzetí si chci totiž především dát sám a teď se s vámi o ně poděluji. S výjimkou starosti o rodiče. Ti již bohužel moji péči nepotřebují. Sám jsem zvědavý, jak se mi ta moje předsevzetí podaří naplnit. Kdyby to bylo napolovic a ještě jsem u toho trochu zhubnul, tak by to moje bilancování koncem roku 2010 nemuselo špatně dopadnout.

Přeji si, aby volilo co nejvíce lidí

Nebyl bych politikem, kdybych vám závěrem nepřipomenul, že rok 2010 bude velkým volebním rokem s volbami do Poslanecké sněmovny, Senátu a městských a obecních zastupitelstev. Moje přání je, aby volilo co nejvíce lidí, aby se tak spolupodíleli na řízení a budoucnosti naši společnosti.

Vážení a milí čtenáři Jičínského deníku, dobře vím, že pro každého z nás je nejdůležitější zdraví, štěstí a spokojenost. Moc vám přeji, aby to tak u vás a u vašich blízkých bylo po celý rok 2010. Jiří Liška, místopředseda Senátu