S její stavbou bylo započato r. 1568 na přímý rozkaz pana Viléma Trčky, a to na místě starší brány. V obranném systému města zaujímala vždy nejvyšší polohu kvůli pozorování, reprezentaci – a na cestě do krajského města Hradce Králové. Gotická klenba předznamenala vpád renesančního slohu do kompaktního náměstí. Měla různé názvy - Vysoká, Nová, Hradecká, Brána věžová.

Po požáru r. 1572, kdy shořelo takřka celé město, a po dalším r. 1589 zde shořel i orloj, rozlily se zvony – pak byla věž zvýšena o jedno patro. Albrecht z Valdštejna posílil její obrannou orientaci a chtěl střední osu lipové aleje zacílit na přilehlý a velkolepější (biskupský?) chrám sv. Jakuba - k tomu ale (a k dalším velkolepým plánům) po jeho zavraždění už nedošlo.

R. 1637 za primátora Václava S. Halánka byla střecha důkladně opravena, oplechována a těsně předtím na věž dosazen i strážný Mikuláš Klos - s jasným úkolem - hlídat požáry a pátrat po nepříteli.

Raně barokní úpravou se ale věž nepyšnila dlouho, neboť r. 1681 další požár opět zničil hodiny i zvony. Přestavby z r. 1768 a poté 1840 dovedly tuto klíčovou budovu města do dnešní podoby. Stavitel Josef Opolzer v duchu tehdejšího slohového romantismu prosadil dřevěný pseudogotický ochoz kolem hlásnice a nad ní vysokou jehlancovitou střechu. Hlásný byl pak zde trvale od r. 1846, poté 1883 byla pozlacena báň, nový číselník a do báně vložena už třetí pamětní listina, místní časopisy a mince. 1935 opravena kamenná bosáž na předměstské straně. Brzy nato měla být střecha pokryta mědí, nebyly však na to v předválečném čase peníze.. Měděný byl ale český lev na vrcholu, držící navíc i znak města. V listopadu 1939 byla do báně vložena další pamětní listina, sepsaná městským archivářem Jaroslavem Sommerschuhem.

Za zmínku stojí i celní služba, která bývala pro věž v historii typickou, za doby Valdštejnovy se stala dokonce věž i vězením - to kvůli kruté misionářské činnosti jezuitů. Pro stálost ve staré víře zde byli „nepřizpůsobiví„ trýzněni hladem a ponecháváni ve vlastních výkalech… Pro vojsko bývala ve věži také prachárna, archiv bývalého krajského úřadu, a poté i zbrojnice Národní gardy.

Věž je vysoká k ochozu 31,28 m, k vrcholu 55,85 m. Posledním opravdu typickým hlásným a věžníkem býval nezapomenutelný Aleš Panocha. O bráně psal regionální a národní autor K.V.Rais, známé jsou oceněné propagační plakáty od arch. J. Horáka. Půvabný Jičín by opravdu bez brány byl nemyslitelný. Dnes- kromě stálých dalekých rozhledů – sem lidé chodí na výstavy, za divadlem, před Vánoci, a věžník Jiří Wilda občas pokračuje v dávné tradici města Jičína…
Jaroslav Veselý