Hlavně studenti se zajímali o události ze 17. listopadu v Praze. Ve vyučovacích hodinách bouřlivě diskutovali s vyučujícími a neskrývali své rozhořčení nad brutálním zákrokem příslušníků VB proti svým vrstevníkům v hlavním městě. To se dělo zhruba 20. listopadu.

Jičínská kronika z této doby uvádí, že gymnázium, ekonomickou školu a průmyslovou školu navštívili členové delegací pražských vysokoškoláků, kteří přinesli prohlášení studentských organizací SSM k událostem s výzvou ke generální stávce v pondělí 27. listopadu mezi 12. a 14. hodinou. A studenti se připojili, ale o tom až později.

První hromadné setkání v Jičíně proběhlo 23. listopadu v podvečer na tehdejším Gottwaldově náměstí. Promluvilo zde několik lidí, mimo jiné studenti vysokých škol a člen Charty 77. „Všichni hovořili ve smyslu podpory požadavků VŠ a kritiky našich tehdejších představitelů KSČ a vlády. Přítomní zapálili svíčky, po zazpívání státní hymny je postavili na kašnu a rozešli se se slibem: Zítra zase!“ Tak mluví kronika Jičína.



Co slíbili, to dodrželi, takže náměstí se plnilo lidmi prakticky každý den až do generální stávky 27. listopadu. V neděli 26. zde pustili rozhlas a televizní reportáž ze shromáždění na Letenské pláni, kde byly statisíce lidí.

Nato Jičíňáci utvořili kolem náměstí živý řetez a skandovali hesla: „Zrušit monopol jedné strany! Svobodu! Už toho bylo dost! Nechceme totalitu!“ Pro místní to byl teprve začátek.