Byli to ti, kteří projevili zájem blíže se seznámit s osudem Stanislava Krause a jeho bratra Josefa a s dobou, ve které žili. (Překvapilo nás, že se zapojilo více dívek než chlapců, a spíše nižší ročníky než deváťáci.)

Na počest bratrů Krausových byla v roce 2000 odhalena na budově školy pamětní deska. Stanislav Kraus byl žákem naší školy. Stal se učitelem. V létě 1939 odešel do Polska. Byl internován v Sovětském svazu, odkud se dostal do Istanbulu, Sýrie a Palestiny. Bojoval u Tobruku. Plavil se na lodi kolem Afriky do Anglie a po vylodění v Normandii a obléhání Dunkerque se dostal s 3. americkou armádou generála Pattona v květnu 1945, po dlouhých šesti letech odloučení, zpět do vlasti.

Své vzpomínky zaznamenal v knize Za svobodou třemi světadíly. Právě z ní čerpaly děti informace, se kterými seznámily účastníky setkání, ať formou prezentací, výstavky či krátkých úryvků, proložených hudbou a přednesem básně Viktora Dyka Země mluví. Na svého muže zavzpomínala i paní Krausová. Dcera, paní Synková, řekla, že byl přísný, ale spravedlivý tatínek.

Poté se ke slovu dostal profesor Kvaček, který žákyním a žákům přiblížil období okupace očima dítěte, kterým tehdy byl. Pohovořil i o dalších hrdinech, kteří neváhali nasadit život v boji za svobodu naší země. Zmínil se i o atentátu na Heydricha a o období heydrichiády. Děti nelitovaly úsilí a času, které věnovaly práci na projektu. Získaly mnoho poznatků nenásilnou cestou. Snad si i uvědomily cenu svobody.

učitelky dějepisu ZŠ a MŠ 17. listopadu Jičín