K dnešnímu dni je v našem okrese evidovaných 42 mužů a pět žen – vdov. Jen za poslední rok odešli čtyři členové. „Nejstarším je osmaosmdesátiletý Karel Exner z Nové Paky. Deset bratrů se narodilo v roce 1930 a tak bych mohla jít rok po roku. Zařídili jsme, že při příležitosti kulatých jubileí budeme bratrům a sestrám posílat malou gratulaci,“ uvedla předsedkyně organizace Alena Šolcová.

Pétépaci měli po zániku okresního úřadu problém s místem, kde by se mohl pravidelně měsíčně scházet výbor. Azyl jim nakonec poskytla římskokatolická církev v budově děkanského úřadu v Jičíně. Teprve tedˇ se blýská na lepší časy. Jičínská radnice jim po podání žádosti umožní scházet se v jedné ze zasedaček.

„Nedovedu pochopit trvající nezájem o naše osudy, o celé období totality. Jak je vůbec možné, že učitelé dějepisu končí rokem 1945? Mladým lidem se slévá rok 1945 s rokem 1948 a dál jako by nebylo nic. Nabízeli jsme, především středním školám, přednášky našich členů, ale odezva nulová. Přitom právě autentické, nezprostředkované vzpomínky by jim nejlépe mohly vysvětlit, o co tehdy šlo,“ uvedl člen výboru Karel Kosejk.

Organizace žije pouze z příspěvků svých členů, nemá dotace, tíží ji jejich vysoký věk a proto by očekávala trochu větší zájem i komunálních politiků o svoji činnost, o své problémy. „Myslíme na budoucnost, nechceme padnout a nic tu po sobě nenechat. Nabízíme naše zkušenosti, vzpomínky na to, co by se už nemělo nikdy vrátit,“ řekl mimo jiné rovněž „pétépák“ Vladimír Mohr.