To by nebylo příliš lichotivé pro organizátory festivalu, ale všichni dětští respondenti se po prvotní informaci rozpovídali o kladech i záporech pomalu končící atrakce. Dílny, dílny a zase dílny hrají prim. Každému se líbilo něco jiného, ale bylo vidět, jak hrozně moc děti rády samy něco tvoří a během roku se jim toho pravděpodobně moc nedostává. Některé učitelky braly pestrou paletu dílen jako inspiraci a mnohé z toho, co zde poznaly, by chtěly uskutečnit ve svých školách.

A co se dětem nelíbilo? Především předražené suvenýry. Je přirozené, že dítě chce rodičům přinést nějakou drobnost, ale ceny většiny suvenýrů přesahovaly možnosti dětských peněženek.

„Potřebovala jsem na záchod, a to jsem se měla raději zašpuntovat. Takovou špínu jsem nezažila,“ stěžovala si druhačka z jedné třídy, která sem přijela od Turnova.

Jistěže za uspořádáním festivalu bylo mnoho námahy, ale Deník musí zmínit tři aktéry, kteří doslova „potili trika“. U kostela sv. Jakuba i na „Malém rynečku“ mnohokrát po sobě vystupovala dvojice Nina Martínková a Martin Zajíček. Mezi dětmi, obklopeni ruchem města hráli pod pálícím sluncem jednu pohádku za druhou. Podobně na tom byla do úmoru, ale s úsměvem s dětmi cvičící učitelka Míša Jiterská z Veliše. Své „triko“ propotila na Žižkově náměstí. Možná bylo takových více, ale tito tři jsou stálicemi festivalů a děti je milují.

Herec a ředitel K – klubu Martin Zajíček přes nedostatek času obdivoval tvůrčí zanícení, které panovalo v dílnách, a hlubokou poklonu vysekl vojenskému souboru Ondráš. Herečka Nina Martínková kromě dílen obdivovala ještě jeden fakt: „Během těch dní, když jste se zaposlouchali, byl slyšet příjemný šum, ruch. Ne hlomoz, halas, ale dětský šum, mluvení dětí, jejich smích.

Nic nebylo přehlušováno, nikde nic nevyřvávalo, dětský šum.“ A opravdu, málokdo si právě tohoto fenoménu letošního ročníku všiml, a přece byl podstatný. Děti se bavily, bylo je slyšet a nikdo je nepřehlušoval.