Zatímco v březnu byla řeč o letcích, v dubnové části hovořili lektoři o parašutistech v druhé světové válce, kteří pocházeli z našeho regionu, či tady vyvíjeli činnost.

Paní D. Brožková začala příběhem parašutistů v Rovensku. Už se zapomíná, že městu hrozil osud Lidic. A že jen velké hrdinství lidí obec zachránilo. Paní Brožková předvedla, že skutečná událost, dobře vyprávěná, je snad ještě napínavější než vymyšlený román.

Následoval bohatě obrazově dokumentovaný výčet osudů parašutistů z regionu, kteří bojovali na různých evropských bojištích. J. Veselý tu připomenul i hrdiny z východní fronty slovy, že krev prolitá za svobodu má stejnou barvu, ať teče kdekoli.

M. Podzimek pátral po celém světě po osudech osádky bombardéru USAAF, který spadl na konci války u Hřídelce. Své poznání dokládá nejen náčrty, obrázky, mapkami, ale i fotografiemi letců. Poutavé je, když pokládá vedle sebe fotky mladých letců z roku 1945 a jejich podobu třeba po padesáti letech.

Na závěr pozval pan M. Trakal do svého válečného muzea v Újezdu pod Troskami.

Kladem večerů, které Paměť pořádá, je, že nehovoří jediný člověk, ale tři až čtyři se o obvykle dvě hodiny, někdy i víc, podělí.

Tím je poslouchání poutavější. Často nemluví odborníci, profesionálové daného oboru, ale lidé, kteří se o novodobou historii zajímají a mají své, úplně jiné povolání.  Ani nejsou zvyklí hovořit před veřejností. To zdaleka ale nesnižuje úroveň. I na průběhu přednášky je zřejmé jejich zaujetí pro věc, které často strhne i posluchače. Dost důležitý je obrazový doprovod. I na něj už mnozí slyší a fotky historických dokumentů či staveb si připraví.
I poslední večer tohle všechno úspěšně předvedl.

Dalším potěšením je poměrně vysoká účast. Přicházejí opravdoví zájemci a je to zřejmé i na následné diskusi, která se často protáhne. Ale hlavně – lidé přinášejí své vzpomínky, dokumenty, které mnohdy mají velkou cenu. Samo pátrání po dokumentech, svědcích událostí, je nesmírné dobrodružství.
⋌Bohumír Procházka