Já jsem se již od útlého věku chtěla stát pošťačkou. Myslela jsem si, že doručovatelé si mohou číst v cizích dopisech a pohledech, a to mi na práci nejvíce imponovalo. Dnes už ale vím, že mé dřívější představy se od pravdy poněkud lišily.

Co tedy musí pošťák všechno zvládnout a jak vypadá jeho každodenní pracovní rutina? Na to jsme se zeptali zaměstnankyně České pošty v Jičíně Aleny Zumrové.

Jak jste se ke své práci dostala? A kolik let už u pošty sloužíte?
Se svou kamarádkou jsme se rozhodly vyučit pro poštu v Trutnově. V sedmnácti letech jsem začala u pošty pracovat a svému povolání jsem zůstala věrná, takže tu pracuji dlouhých 36 let. Začala jsem u přepážky, u telefonu. Po svatbě jsem přešla na doručování kvůli pracovní době. Chodila jsem s poštou po Jičíně několik let a nakonec jsem přešla na pojízdnou poštu, kde jsem zůstala až dodnes. Nyní mám šest roků do důchodu a doufám, že zde i nadále zůstanu.

Třicet šest let v jednom zaměstnání je úctyhodná doba, baví vás „pošťačina“ stále?
Svoji práci mám ráda, jsem stále v kontaktu s lidmi, to se mi na tom líbí.

Takže se dá říci, že lidé jsou k vám vřelí a přívětiví?
Většina ano. Dříve to však bývalo mnohem lepší. Dnešní doba lidským vztahům moc nepřeje. Moje výhoda je, že mám svůj rajon již 28 let a vzájemně se mezi sebou známe. Začínající pošťačka to má určitě těžší. Při kontaktu s občany je důležité umět se ovládat a umět jim záležitost srozumitelně vysvětlit.

Co dalšího musí každý správný pošťák zvládnout?
Kromě znalosti lokality musí být především slušný a vyhovět lidem, co nejvíce to jde. I když to pokaždé není jednoduché, rozhodně by pošťák neměl být nepříjemný, s tím by daleko nedošel. S úsměvem je to snazší.

Žijeme v 21. století, v době technických vymožeností, internetu, změnila se vaše práce za těch 36 let? Místo dopisů se posílají maily, používá se Facebook. Máte vůbec co doručovat?
Před lety bylo určitě více dopisů, roznášeli jsme také mnoho novin a časopisů. Teď je zase mnohem více balíků, doporučených dopisů a různých výpisů účtů, letáků. Když se podívám o těch třicet let zpátky, měli jsme také podstatně méně vesnic, dnes jich máme dvakrát tolik. V minulosti bylo vše trochu lehčí, sice jsme třeba museli obcházet domácnosti, když se vybíralo inkaso, ale i tak to bylo jednodušší. Teď je všude samá administrativa, úředničina a především zátěž na nervový systém.

Jak začíná váš pracovní den?
Ve tři čtvrtě na šest jdeme na poštu, kde nejdříve třídíme došlý materiál. Poté si srovnáme pochůzku a přebereme peníze, zapíšeme si doporučené dopisy, připravíme do auta letáky a můžeme vyjet do terénu.

V kolik hodin končíte?
Obvykle tak ve dvě ve tři odpoledne, někdy i déle. Kolem vánočních svátků je toho nejvíce, to končíme třeba ve čtyři hodiny.

Vyhovuje vám tato pracovní doba – ráno brzo vstát a být dříve doma?
Už jsem za ta léta zvyklá, takže s tím nemám žádný problém, má to své výhody.

Co byste popřála pošťákům a pošťačkám?
Přála bych jim, aby práce zůstala alespoň taková, jaká je teď. Důležité je, aby své povolání měli rádi a nevykonávali ho z donucení, jinak to nemá cenu.