Dnes studuje na VŠ. Další světové klání v psaní na klávesnici se konalo o letošních letních prázdninách ve Francii, v hlavním městě Paříži.
I tentokrát vyslala naše škola díky spolufinancování Královéhradeckého kraje do světa své závodnice. Byly jimi Hana Jampílková ze 2. ročníku v nominaci za juniory a Šárka Hanušová z 1. ročníku, která ale byla nominovaná v kategorii žáků. Děvčata si ze své cesty na mistrovství psala deník, který zveřejňujeme:

Odjezdu na mistrovství předcházel celoroční trénink ve škole, účast na mnoha soutěžích v rámci republiky a závěrečné soustředění reprezentantů pod vedením pana Jaroslava Zaviačiče a paní Heleny Matouškové. Na začátku července jsme se dočkaly. Konečně přišel den, kdy nás naši tátové dovezli autem na ruzyňské letiště. Byla neděle a my jsme odjížděly celé vyklepané s obavou, co všechno nás příští dny čeká. Naše role byla o to těžší, že s námi tentokrát ze školy v Jičíně jako dospělý doprovod nikdo nejel a my se musely o sebe postarat zcela samy.

Na letišti jsme se připojily k dalším účastníkům mistrovství a odletěly do Paříže. První dojem z tamního letiště nebyl moc dobrý. Nejvíce ze všeho nás zaujaly „zpívající“ záchody. Po jejich vyzkoušení jsme vyrazily směr hotel ETAP, kde jsme byly po dobu mistrovství ubytovány.

Ubytování nás docela šokovalo, protože pokoje byly velmi stísněné a zcela bez nábytku. Jenom postele namačkané jedna vedle druhé. Naší jedinou útěchou byl pohled oknem na symbol Paříže - vyhlídkovou věž Eiffelovku. Ani jsme si nestačily vybalit své věci a už nás volali k odjezdu na univerzitu, kde se konalo mistrovství a kde se připravovalo zahájení. O hodinu se zpozdilo a my z něho stejně moc neměly. Francouzštině nerozumíme a překlad do němčiny a angličtiny byl na nás moc rychlý a nesrozumitelný, takže jsme pochytily z věty vždy jen několik slov. Po krátkém kulturním programu a hodině projevů jsme se vrátily do hotelu a mohly se konečně ubytovat.

Začátek soutěže

Druhý den bylo pondělí a to byl pro nás vůbec nejdůležitější den, protože právě ten byla na řadě naše disciplína, opis textu na 30 minut s penalizací 100 úhozů za každou chybu. Po dobré snídani jsme se vydaly už s klávesnicemi, notebooky a různými kabely do sálu na univerzitu, kde se soutěžilo. Po usazení ke stolkům a po připojení všeho podstatného jsme už jen čekaly na pokyn ke startu a zahájení psaní. Srdce nám bušilo a ruce se nám silně klepaly. Konečně zazněla píšťalka a soutěžní psaní bylo odstartováno. Vůbec nejtěžší pro nás bylo napsat první odstavec, u kterého jsme ztratily asi nejvíce času i penalizačních úhozů. Pak už jsme se rozjely a dostaly se do svého obvyklého rytmu. K trémě se přidalo velké horko. Do sálu začalo pražit slunce, takže tam bylo nesnesitelně. Když otevřeli okna, bral nám průvan texty, a to znamenalo další zdržení. Po 30 minutách byl konec soutěže a my jsme po chvíli čekání mohly v klidu ze sálu odejít. Okamžitě jsme vše sbalily a utíkaly na svůj pokoj, kde jsme si konečně odpočinuly a prospaly poté celý zbytek dne.

V úterý jsme se dohodly, že naše nohy nás ještě neunesou a že je tedy zbytečné někam chodit. Proto jsme jako dvě lenošky prolenošily celý den v postelích. K večeru jsme si ale zašly na pizzu, která byla výborná. To se už nedá říct o místních supermarketech. To, co se tam nabízí ke koupi, by u nás asi neobstálo.

Po dobré večeři a hezkém spánku už přišla středa. To jsme se už donutily vysoukat z postele a konečně jsme vyrazily na pařížské bulváry. Naplánovaly jsme si celodenní prohlížení památek. Cesta metrem se nám zdála proti tomu, co známe z pražského metra, velice pomalá. Když jsme z něj konečně vylezly, překvapilo nás, jak se venku rozpršelo. Eiffelovka byla jen pár metrů od nás, ale lézt nahoru nemělo v takovém počasí žádný půvab. Naštěstí se počasí za chvíli umoudřilo a my jsme se nechaly vyvézt až nahoru, abychom viděly celou Paříž z vrcholku Eiffelovky. Po překonání strachu z výšek jsme se chvíli kochaly, a pak po svých sestoupily zpět na zem.

Dominanta města

Vyrazily jsme k další dominantě Paříže - Vítěznému oblouku. Poté jsme se rozhodly navštívit světoznámou obrazovou galerii Louvre. Ale bohužel přišlo zklamání. V tento den byl Louvre zavřený a dovnitř jsme se proto vůbec nedostaly. Byl státní svátek a v ten den je Louvre pro veřejnost nepřístupný. Tak jsme si prohlédly alespoň jeho bezprostřední okolí - krásné zahrady s mnoha sochami. Zvláště se nám líbila vstupní skleněná pyramida. Už jsme sotva tahaly unavené nohy, a tak jsme se rozhodly vrátit se do hotelu. Cestou k metru jsme ještě navštívily známý Moulin Rouge, kde jsme na vlastní oči viděly jeden sexshop vedle druhého. Překvapilo nás, že v jiných ulicích to bylo zas kadeřnictví vedle kadeřnictví.

Po návratu na pokoj jsme odpočívaly až do večeře. Tentokrát jsme si pochutnaly na výtečném salátu. Ale nebylo pro nás jednoduché si ho u číšníka objednat. Světové jazyky, jako je němčina a angličtina, kterými jsme dost neuměle vládly, Francouzi moc neznají. Mají svůj světový jazyk, ze kterého jsme zase my neznaly téměř nic. Takže naše domlouvání bylo dost obtížné. Ale nějak jsme to zvládly

Ve čtvrtek pro nás pořadatelé nachystali poznávací soutěž po městě. Moc se jim nepodařila. Soutěžilo se ve skupinách. Ale celé to nebylo vůbec promyšlené a my jsme tak ztratily zbytečně půlku dne. Toulání se po Paříži pouze s mapou v ruce za nějakým nejasným cílem nám nedávalo dost dobře smysl. Navíc orientační kontrolní body někdo poškodil a značení dokonce ukradl. Většina účastníků se tak v ulicích ztratila a hledala cestu zpět do výchozího bodu několik hodin. Stěžovaly jsme si na špatnou organizaci této „zábavy“ panu Zaviačičovi, ale nic nám to nebylo platné. Večer byl na počest státního svátku ohňostroj, který jsme obě sledovaly pouze z okna hotelového pokoje.

V pátek byl den s velkým D, na který jsme čekali vlastně od pondělí, kdy proběhla hlavní soutěž. Šlo o vyhlašování výsledků. Dopoledne jsme ještě obě stihly nákupy. Pak jsme se rychle převlékly a mazaly na pařížskou radnici, kde se konala slavnost vyhlášení výsledků soutěže. Byly jsme zvědavé, jak jsme vlastně v měření sil za klávesnicí dopadly. Jako celé mistrovství neobešel se závěr bez velkých zmatků. Část naší výpravy dostala od pořadatelů špatnou hodinu zahájení slavnostního závěrečného ceremoniálu a přišla do sálu v polovině vyhlašování výsledků. Byla to škoda, protože my Češi jsme obsadili nejvíce medailových míst a měli jsme se čím chlubit. Já a Šárka jsme sice k medailové sbírce nepřispěly, ale obě jsme podaly v soutěži dobrý výkon. Šárka v kategorii žáků obsadila 12. místo z 33 soutěžících a Hanka v kategorii juniorů 22. místo z 51 účastníků. Po vyhlášení následoval galavečer.

Cesta domů

V sobotu už ve 3 hodiny ráno jsme nasedly do taxi a odjely směrem na letiště. Tam jsme si několik hodin počkaly na letadlo a šťastně doletěly domů.
Účast na mistrovství světa v Paříži byla pro nás životním zážitkem. Dokázaly jsme si, že jsme v disciplíně psaní na klávesnici počítače dobré a že si můžeme měřit síly s nejlepšími písaři z celého světa. Poznaly jsme, že se umíme samy v cizí zemi a světovém velkoměstě o sebe postarat. A snad jsme svým vystoupením neudělaly naší republice, své škole i samy sobě žádnou ostudu.
⋌Hana Jampílková a Šárka Hanušová, studentky MOA v Jičíně