Spustil je Stanislav Penc z Milkovic a rozhodl se tak reagovat na současné vytahování jmen ze seznamů, kdykoliv se to někomu hodí a na druhou stranu chce upozornit, že napsané jméno v databázi ještě neznamená, že byl člověk agent.

Založil jste webovou stránku www.svazky.cz, na kterých si lidé mohou vyhledat své i cizí jméno a dozvědí se, jestli se o ně StB zajímala, proč jste to udělal?
Nejdříve řeknu, že jsem popsal veškeré svoje konání v době za dvacet let týkající se StB. Najdete tam situační zprávy od 1968 do 1980 a další věci.
Co se týká Jičína, tak bych připomněl odkaz na odboj Jičínska, protože tam je seznam konfidentů, jedná se o několik stovek lidí z okolí. Co se týče seznamů EZO (Evidence zajímavých osob ­ pozn. red.), je to jednoduché. Smysl vypořádání se s historií není na někoho poukázat prstem a říct, že on byl lump, ale její pochopení, protože fakt, že je někdo napsaný jako agent, neznamená, že to byl špatný člověk. Byli lidi zapsaní jako agenti, mučili je někdy v padesátých letech a nechali je podepsat nějaký papír, který pro ně neměl žádný význam. Teď ale nikdo nemá právo ty lidi odsuzovat, vy jste byli darebáci, takhle se dějiny posuzovat nedají.

Ale zase se chovat tak, že nás minulost vůbec nezajímá, také není dobře. Vyrůstá generace, jež komunismus vůbec nezažila, a může se stát, že se přikloní k tomuto jednoduchému systému, že chleba bude stát dvě koruny, ale kde se na něj vezme, to už nikdo neřekne. Kdo není s námi, je proti nám a musíme ho zlikvidovat, to už jsme tu měli, ale může se stát, že když se nepoučíme, tak si tu historii zopakujeme.

Takže národ, který se nepoučí ze své historie, je nucen si ji zopakovat?
Přesně tak, a to, co jste teď řekla, je heslo, které máme na titulní stránce těch seznamů. Ty vznikly z jednoduchého důvodu. Veškerý archiv Státní bezpečnosti měly k dispozici tajné služby, jako vojenská rozvědka a civilní rozvědka současná, a nikdo do toho moc nemohl, všechno bylo utajené. Komise 17. listopadu přinesla materiál, a bylytam nějaké chyby a nikdo nepotvrdil, jestli to byla pravda nebo ne. Před dvěma lety se zákonodárcům podařilo vytvořit Ústav pro studium totalitních režimů a jeho podřízenou složku Archiv bezpečnostních složek. Tahle instituce dostala do vínku mimo jiné zkoumání dějin.

Archiv, obsahující zhruba 850 milionů dokumentů o 20 kilometrech papíru, měla do dneška k dispozici tajná služba a z tajných materiálů se stávají materiály veřejné. Ale aby se v tom někdo vyznal. Každý máme jinou povahu a strach je u každého jiný. Já se domnívám, že řada lidí, kteří rozhodují ve státní správě a samosprávě, měla nějaký kontakt s StB nebo minulým režimem a dodneška to nikdo nevěděl. Může se stát, že to někdo ví a vydírá toho člověka. A smyslem toho ústavu bylo, aby se tohle už nestalo a nikdo nemohl být vydíratelnej.

Představte si, že přijdete do jičínské knihovny a požádáte, ať vám sdělí, jaké pohádky v polici mají. Oni by vám odpověděli, že nevědí. Že by neměli seznam autorů, je nepředstavitelné. To by se všichni divili, ale tady to vypadá, že se nikdo nediví tomu, že nikdo neví, o čem vlastně archiválie v ústavu jsou.

Proto jsem požádal podle zákona, aby mi ústav zprostředkoval databáze a poskytl mi je, aby bylo vidět, co se v nich nachází. Historické studie popisují jednotlivé databáze, co obsahují. Je v nich 770 tisíc jmen a na jejich základě je archivní číslo nebo číslo svazku, ve kterém se to dá zjistit. A ten ústav stále nic nezveřejňoval. Já mám pocit, a dokládá mi to i dvouletá činnost toho ústavu, že se vždy vytáhne nějaké jméno namísto plošného šíření těchto dat. To je podle mne motivované politicky.

Myslíte tím, že to pak někdo vytáhne na konkrétní osobu, když se mu to zrovna hodí?
Ano, přesně tak, když mi odpověděli, že mi archiv k dispozici nedají, odvolal jsem se. Jejich odůvodnění bylo protizákonné, protože uvedli paragrafy, které neexistují, nebo jim dali jiný význam. Člověk v Čechách má právo se jakékoli instituce na cokoli zeptat a ona musí odpovědět . Například nemocnice vám na dotaz, jak je na tom zdravotně váš kamarád, napíše, že podle zákona toho a toho nesmí tuto informaci zveřejnit. Když se nemocnice zeptám, na co využila nějaké peníze, musí mi odpovědět přesně, protože to je veřejná informace.

A součást archivu je přeci taky veřejná informace. Když bude ten seznam veřejný, nemůže se už nic stát, protože si to každý může vyhledat. Když mi ústav odpověděl, že mi je nedá, tak jsem se rozhodl zveřejnit databáze Jana Langoše (Slovák, který odhaloval křivdy komunistické doby a bojoval za pravdu ­ pozn.red.) i přesto, že současné vedení šíří po republice řeči, které nejsou založeny na reálném základě.

Například rozhlašuje, že došlo k prozrazení agentů, kteří tam byli zapsáni po roce 1990. To je ale nesmysl, protože to je databáze StB, která skončila k 15.únoru 1990. Dotčené instituce to popřely s tím, že je to nesmysl. Co se týče chyb v seznamech a dalších fám kolem toho, je strašně důležité pochopit , že existovaly registry svazků. To znamená, že kdykoli komukoliv založili spis a bylo jedno, jestli člověku, kterého jen prověřovali, nebo ho zjišťovali, nebo skutečně byl agent.

To, co měla StB na starosti, pak zapsala do knihy jako do matrik. Když v matrice nenecháte okénko – což nemůžete, tak nejde nic vyndat ani vložit a stejně tak je to s databází. Přeci jen bylo těch jmen moc, a tak se StB rozhodla, že všechno převede do elektronické podoby, takže nějaké písařky to přepisovaly do počítače a je možný, že u některého jméno udělaly překlep, třeba Novak a Nowaks, nebo spletly čísla, ale všechno se dá dohledat v těch archivních knihách.

Skutečnost, že tam může být určité procento překlepů, neznamená, že se nemá objevit databáze na veřejnosti, a jestliže vedou tajné služby nějakého agenta dnes a vedly ho tenkrát, tak je to nemorální záležitost, protože komunistická strana a StB byla označena jako zločinecká dokonce zákonem. Představa, že by poválečný režim vedl agenty Gestapa, to by lidé nevydýchali.

A najednou může tvrdit archivář, že tím by ohrozil současné agenty. To je směšné. Kdyby to tak bylo, tak by mě někdo zkontaktoval, nebo by mi tu zastavilo auto, nebo mi přišlo soudní oznámení, že když to zveřejním, tak mi dají třeba milionovou pokutu. Ale nic takového se nestalo, nikdo to dosud neřešil.

Ten archiv, který jediný může mít materiály k dispozici a může s nimi pracovat, zveřejní jen pár stovek stran , místo aby je zveřejnil úplně.
Lidé mi volali den po zveřejnění těchto stránek a byli moc překvapeni, že se tam objevuje jejich jméno. Nutno podotknout, že StB vedla kohokoliv pro cokoliv a jen 10% procent z těch lidí byli agenti. Zbytek jsou lidé, které jen sledovali.

Chcete tedy říci, že být vedený v seznamu StB neznamená, že jsem byl agent a donášel jsem na jiné?
Ano, a i když byl někdo agent, neznamená to, že by byl špatný, je třeba zkoumat jednání, chování i výpovědi právě v papírových archivech.