Vraťme se ve vzpomínání do čeřovských ulic.

Obchodní síť Čeřovky byla velice nedokonalá. V Jakubcově ulici malý koloniál Josefa Johna a mlékárna paní Stanislavy Koškové a po několik málo roků drobná prodejna potravin Novotných ve Štrauchově ulici.

Dopravní provoz v našich ulicích byl zanedbatelný. Soukromých automobilů nebylo, a tak jediné vozidlo, které na Čeřovku po dlouhou dobu přijíždělo, byl nákladní automobil jičínské mlékárny. Denně přivážel zboží paní Koškové. Vždy před polednem se ozvalo klapání koňských podkov, to přijížděla balíková pošta. Modrý plechový vůz s výsostným znakem pošty a na kozlíku s bičem v ruce pan Karel Mráček. Roznášení balíků obstaral zatím listonoš Šírek, zatímco my děti jsme se mezitím snažily alespoň malou chvíli se svézt na stupátku vzadu na poštovním voze.

Jednou za čas objeli všechny ulice popeláři, ale i jejich kuka vůz s ručním mechanizmem byl vedený koňským spřežením.

U každé vilky se nacházela malá zahrádka, která umožňovala zejména během války, ale ještě i dlouho po ní, pěstování králíků. Pokud nestačil trávník ze zahrady, vydávaly se naše maminky vždy hromadně v podvečer do úvozu mezi Čeřovkou a Zebínem, aby zajistily dostatek potravy pro ušáky.
Psy pamatuji na celé Čepovce pouze tři. Obchodník John měl velikého teriéra Kazana, který se celé dny volně potuloval po ulicích a účastnil se našich her, podobného psa měli u Friců, říkali mu Bingo, a pan rada Veselý, otec generála Vlastimila Veselého, hrdiny bitvy o Anglii a čestného občana města, měl malého bílého psíka s červenou mašličkou. Jmenoval se Koko.

I tato možná bezvýznamná vzpomínka podává svědectví o tom, jak se nám žilo v této části Jičína před sedmdesáti roky.
Ivan Matějka