Třeba na to, co už dnes málokdo ví: že i v Jičíně stáli u prvního setkání občanů a založení Občanského fóra (OF) divadelníci. Petr Mohr, jeho bratr Pavel a Pavel Antoš byli sice studenti, ale také členové Tvůrčí skupiny Baret S. Spolu s Romanem Valentou připravili první prohlášení OF v Jičíně,“ uvedl pamětník těch dnů Pavel Nožička. Co následovalo dále? Třeba to, že na okraji kašny na jičínském náměstí stál jinak spíše introvert Petr Mohr a mluvil k hloučku lidí, který víc a víc rostl. Lidé podepisovali první archy o ustavení OF v Jičíně.

Přes noc byly po městě vylepny letáky s pražským prohlášením, které tajně přivezl z hlavního města Pavel Mohr. Ráno po nich nebylo ani památky.

Pavel Nožička vzpomíná: „Televize poprvé vysílá záběry z Národní třídy. My „Bareťáci“ s trikolórami na bundách se shodu náhod díváme v hospodě valdického kulturáku. Kolem nás samí bachaři. Je hrobové ticho. Oni pokukují po nás my po nich. My máme vztek, oni viditelné obavy. Ne z nás – z budoucnosti.“

Nožička byl, jak dosvědčuje i fotografie, tehdy jedním ze zástupců OF při jednání na Okresním národním výboru (ONV). Na jedné straně stolu shovívavě se usmívající aparátníci, na druhé lidi, co se ještě před pár dny neznali (a dneska už zase ve spoustě případů neznají). Soudruhům úsměv den po dni poněkud tuhnul. „My s Petrem sami nad sebou čím dál víc kroutíme hlavou. Vždyť najednou děláme to, co nám ještě nedávno přišlo jako sprosté slovo: politiku. A my přeci chceme hlavně dělat divadlo! Jenže místo toho jeden den kulturní komise OF (hledáme vedoucí odboru kultury ONV), další den schůze na téma – kdo do parlamentu.

Čtyři nebo pět týdnů neuvěřitelného kolotoče, který už i nám s odstupem let (bohužel) připomíná spíš báje a legendy.

Člověk má prý litovat jen toho, co nezkusil. Petr, já i mnozí ostatní jsme vyzkoušeli a rádi odešli. Jen naše divadlo už dlouho nevydrželo. Ale to už je jiná kapitola,“ dodal dlouholetý šéf městských kulturních zařízení Pavel Nožička.