Ten spustil na plátně obrázek kavalíra s pečlivě upraveným vousem, trochu nakrouceným, na krku Řád zlatého rouna. Hrabě Jan Nepomuk František Harrach.

Pak se pan doktor postavil čelem k posluchačům a téměř dvě hodiny hovořil. Z paměti citoval znění dokumentů. Úryvky z dopisů, nekrolog. Neodbočoval, však probral všechny okolnosti šlechtice. Mecenáše, hospodáře na půdě i v lesích, organizátora, politika, který na svém panství zanechal mnoho dobrého. A nejen ve svém kraji.

Podílel se na vzniku Národního divadla a Národního muzea. Ve Vídni usiloval o zlepšení postavení Čechů tam žijících …

On samozřejmě uměl dobře česky. Ale kupříkladu ve filmu předepisoval scénář vkládání němčiny. Taková byla kinematografie své doby. I to bylo součástí Luštincovy přednášky. Ukázat, že film, ale i jiná média nemusí věrně kopírovat historickou skutečnost. Zmínil, že k seriálu o Marii Terezii má vážné výhrady.

V krátkém článku nemůžeme ani jen připomenout všechny stránky pestrého života hraběte. Proto odkazujeme na dobře vypravenou Luštincovu knihu s názvem Harrach. Tu jen stručně:

Vyrůstal v národním prostředí. Už v mládí hráli divadlo. Musel strávit několik let v armádě, dosáhl hodnosti majora. Ale jeho zájmy byly jiné. Hospodářství nejen organizoval, ale neváhal ani s vidlemi do chléva. Na mnoha hospodářských výstavách nebyl jen formálním funkcionářem, podílel se i na jejich přípravě. Ve Stežerech založil hospodářskou školu, ale i vzorový statek. V Krkonoších prosazoval smíšené lesy. Na svém panství dbal o účelné využívání vody.

V politice patřil ke Staročechům. Netoužil po rozbití Rakouska. Ale v jeho rámci usiloval o rovnoprávnost Čechů. Byl nazván otcem vídeňských Čechů. Prosazoval dvojjazyčné nápisy. Ne vždy uspěl. Svými postoji naděl si i nepřátelé. Například při jeho pohřbu se nesmělo zpívat česky.

Trať do Rokytnice. Cesta přes Krkonoše mezi Harrachovem a Špindlerovým Mlýnem, železnice z Martinic do Rokytnice nad Jizerou, Rozhledna na Žalém – tady všude má zásluhy na jejich vybudování. A samozřejmě lyže, kterými vybavil své lesníky…

„Uvědomoval si, že komu je více dáno, tak by měl i více odevzdat. A to nejen po hmotné stránce, ale i duševně. Podporoval spoustu užitečných věcí,“ tak končil Luštinec svou přednášku.

Bohumír Procházka