Mezi vyřezávanými dřevěnými úly, které jsou součástí výstavy …aby včely neuletěly v jičínském muzeu jsme si povídali s Josefem Kyselem z Jinolic. Je to nejen včelař, ale také sběratel včelařských propriet.

Jak jste se k včelařině dostal?
Živím se jako řezbář a chtěl jsem si vyrobit repliku starého vyřezávaného klátu. Je to úl, vyrobený z dřevěného špalku. Pustil jsem se do díla, dřevo opracoval na hrubo, ale tím jsem skončil. Kamarád Pavel Pospíšil mi říkal. Mám tam roj, nechceš ho, už máš ten klát hotový? Nemám, nemám, přiznal jsem. Ale když jsem se vrátil domů, tak mi to nedalo. Úl jsem si půjčil od sousedů, Pavel mi včely přivezl a já začal včelařit. Už je to osm let a klát nemám stále dokončený. Zato mám dvanáct včelstev. Včelařím vesele. A protože mám rád staré věci, shromažďuji i staré včelařské předměty.
Představte nám Váš nejzajímavější sbírkový exemplář.

Je to krkonošský medomet, který pochází z Vysokého nad Jizerou. Je založen na vynálezu Františka Hrušky, který jej poprvé předváděl v Brně roku 1865. Říká se mu také vážkový. Medomet je přístroj, sloužící k vytáčení nebo vymetání medu, který se odstředivou silou dostane z včelího plástu.

Je složité objevovat v dnešní době staré včelařské předměty a je tento koníček náročný finančně?
Naštěstí jsem třeba tenhle kousek dostal darem, a byl opravdu zachovalý. Mám tu i medomet, který je starý sto let. Přivezl jsem ho z Heřmanic u Nové Paky. Vlastním krásný medomet od firmy ROTH z Prahy s mosazným štítkem. Včetně starých kovaných kleští, smetáčků, dýmáků, škrabátek, vidliček, talířů, lisů, konví na med i literatury mám všeho nepřeberné množství a asi budu muset přistavovat, abych měl všechno kam porovnat.

Nepřemýšlíte o tom, že byste v Jinolicích zřídil včelařské muzeum?
Doufám, že do konce září připravím důstojný prostor, kam bych předměty umístil a nemusel je mít po kůlnách a seníku. Chce to ale všechno čas a hodně práce, a také bych chtěl vyrobit repliky starých úlů.

V úvodu jste uvedl, že vám kamarád přivezl včely a začal jste včelařit. Ale k tomu potřebujete řadu vědomostí?
To je jednoduché. Dnes všechno najdete na internetu, dostupná je i literatura, včelaři mají i svůj časopis, ale nejlepší, co může být, je poradit se sousedem. Včelaři jsou přístupní.

Povídáte si s včeličkami?
Povídám, mám k nim úžasný vztah.

Stalo se Vám, že na Vás také zaútočily?
Ano, stane se. Když mají snůškové období,tak jsou v klidu, ale koncem léta, když už jsou doma a včelař je vyruší, tak občas letí zadečkem dopředu.

Takže už jste nějaké žihadélko posbíral?
Samozřejmě, hned když jsem sbíral svůj první roj. Měl jsem krásný nový klobouk, který jsem ale šetřil. Roj mi vylít, tak jsem vyrazil, říkal jsem si, že ho sklepnu do rojáčku a bude. Bohužel se mi sklepl špatně, a to na hlavu. Žihadel bylo moc. Špatně se mi spalo, ale jinak jsem to přežil.

Med. Mezi lidmi stále přetrvává, že nejlepší a nejzdravější je tmavý lesní.
První med je květový světlý, je v něm pyl z ovocných stromů, kytiček. Jeho nevýhodou je, že rychle tuhne. Lidé proto preferují tmavý med, medovicový. Je voňavější a netuhne. Určitě zdravější je med květový, který obsahuje také stopy pylu. Dnes už se med pastuje, což je úžasné. Neztuhne, ani vám neteče z krajíce chleba. Existují i další jedno druhové medy jako akátový, slunečnicový.

Včely, to není jen radost, ale také starost. Chov doprovází i řada chorob.
Bohužel, je tomu tak. Na Jičínsku se objevil mor, s kterým jsme se naštěstí vypořádali, ale přetrvává roztoč varoa. S ním se bojuje systematicky. Včelař musí stále dbát na čistotu, dezinfikovat potřeby, nepoužívat staré úly.

Čím vám včeličky učarovaly?
Přinášejí radost. Dnes je doba hektická a s včelkama musíte opatrně, s rozvahou, s klidem. Vypustíte u nich stres a třeba si s nimi povídáte.

Vychováváte si své následníky?
U nás je to v pohodě, štafetu převzal syn. U bráchy se to nepovedlo, včelky mi vrátil, ale třeba v našem železnickém včelařském spolku je spousta mladých a dokonce i pět žen. Mám radost.