Doktor Francek je především znám jako historik a autor mnoha odborných i široké veřejnosti určených publikací. Patrně jeho nejúspěšnější je Zločin a trest v českých dějinách, která vyšla již třikrát. Pro nakladatelství Paseka připravil i pro Jičíňáky nepostradatelnou knihu v edici Zmizelé Čechy, lakonicky nazvanou Jičín. Šíře jeho publikační činnosti přesahuje možnosti tohoto článku, ale musíme zmínit Životní příběh Albrechta z Valdštejna – dílo, které aktuálně vyšlo v takzvaném Valdštejnském roce. Svou zálibu v dějinách trestního práva a soudnictví zúročil v knížce Katovské řemeslo v českých zemích.

Autor po střední škole pokračoval ve studiu na filozofické fakultě univerzity Karlovy, obor archivnictví - dějepis. První praktické zkušenosti získal ve Státním archivu v Zámrsku, kde pracoval dvacet let. 1. září 1991 nastoupil do jičínského okresního archivu v Jeřicích. Převzal zanedbanou instituci zařazovanou mezi poslední východočeské archivy. I z tohoto důvodu na čas omezil svoji publikační činnost a pustil se do systematické práce.

Na tato léta vzpomíná: „Byly tam hrozné podmínky pro naši práci. Lidé vydrží mnoho, ale to nelze říci o archiváliích. V přízemí zámku dosahovala vlhkost až 90%. Všechno plesnivělo, kůže se měnila před očima.“ V roce 1996 se podařilo instituci přesunout do adaptované budovy v Raisově ulici v Jičíně, postavené původně pro sovětskou armádu. Po konsolidaci situace se koncem devadesátých let Jindřich Francek mohl vrátit k publikační činnosti. V jednom z rozhovorů pro náš Deník: Na otázku, jaké má životní krédo, uvedl: „Mé heslo je heslem Valdštejnovým. INVITA INVIDIA. Navzdory závisti.“

Doktor Francek změnil vizitky a před titul ředitel nyní píše emeritní. Nic to nemění na tom, že je i nadále jedním z největších znalců historie Jičína, období raného novověku, dějin trestního práva a soudnictví.

Jak nám uvedl, tak se snad již brzy dočkáme publikace, kterou nás pozve na procházku ulicemi Jičína.