Ve čtvrtek odpoledne navštívila spolu se svým řidičem malou vesničku Veliš u Jičína, aby složila pocty práci slavného rodáka Karla Paříka. "Moc pro nás znamená. Po první světové válce se svými 110 stavbami zasloužil o obnovu Sarajeva," vysvětlila Minarević hned na úvod své návštěvy.

"Když mi kdysi volali ze Sarajeva poprvé, že by s námi chtěli navázat spolupráci, vyhrkla jsem, že se museli splést. Že asi myslí Veliš u Benešova," smála se starostka Veliše u Jičína Naďa Bíšková. Zprvu totiž nikdo nevěděl, že se v jejich maličké vesnici narodil někdo tak významný, jako byl Karel Pařík. Pro mnohé Čechy neznámé jméno ale v balkánských zemích opěvují. Zatímco z Balkánu prchali lidé před konflikty a chudobou, Pařík se rozhodl po studiích odcestovat do Bosny a Hercegoviny a už tam zůstal. Za svou kariéru pomohl podle Martiny Minarević pozvednout válkou zdevastovaná města a vybudovat je od základů.

Tentokrát už prý starostka byla připravená. Přesto ji ale zaskočilo, když na začátku týdne napsala současná bosenská velvyslankyně, že by chtěla Veliš navštívit. "Moc jsem si neuměla představit, co od návštěvy očekává," vysvětlovala starostka nervózně těsně před příjezdem delegace. Navíc zprvu nikdo nevěděl, jak se s diplomatkou dorozumí. Martina Minarević je v Česku teprve rok, takže se ještě česky nedomluví. Proto si starostka pozvala na pomoc Dragu Zlatníkovou, knihovnici a překladatelku ze srbštiny, která žije v Jičíně. Kořeny má ale v bývalé Jugoslávii. "Otec mého tatínka pocházel z Chorvatska. Nikdy se pořádně nenaučil česky, i když jeho maminka pocházela odsud. Sama jsem byla v Sarajevu na návštěvě za příbuznými před deseti lety." vyprávěla Draga Zlatníková, zatímco listovala připravenými knihami o Veliši a Paříkovi. Na pomoc při tlumočení jí přispěchal syn a také učitelka z místní základní školy Jolana Sýkorová, kteří naopak ovládají angličtinu. Celému uvítacímu výboru pak dominovalo tříčlenné uskupení muzikantů s basou, harmonikou a banjem.

Už při příjezdu návštěvy bylo jasné, že je před námi příjemné odpoledne, dokonce i počasí se na chvíli umoudřilo a vysvitlo sluníčko. "Paní velvyslankyně je velmi přirozená. Vůbec to nepůsobí jako diplomatická návštěva. Hlavně je hrozně milá a přátelská," povídali si místní.

Po slovech na uvítanou a Té naší písničce české se celá výprava přesunula před obecní úřad. "V roce 2013 jsme odhalili pamětní desku Karla Paříka na obecním úřadě. V době monarchie byla v budově škola, kterou Pařík jako dítě navštěvoval. Žil zde do svých šesti let s rodinou. Bydleli v nájmu v kulturáku. Ale ta část, kterou obývali, už dnes bohužel nestojí," vyprávěla starostka velvyslankyni prostřednictvím tlumočníků. Přestože Minarević se ještě česky nedomluví, občas slovo nebo dvě pochytí. Srbština je totiž prý češtině mnohem podobnější, než se zdá.

Aby si hosté Paříkovo rodné město prohlédli, připravila si starostka spolu se svými kolegy rychlou prohlídku nejvýznamnějších míst ve vsi. Veliš je poměrně malá vesnička asi sedm kilometrů od Jičína. Žije zde kolem dvou set lidí. Přestože je ale vesnička malá, může se pochlubit bohatě zdobeným barokním kostelem sv. Václava, soukromou základní školou i velkým kulturním domem, který bude brzy zrekonstruován a připraven na slavnosti. A že je jich požehnaně. V létě Veliš pořádá oblíbenou soutěž ve vaření kotlíkového guláše a na podzim zase hojně navštěvované posvícení, na které přijíždí umělci až z Prahy.

"Je to tu moc krásné, na to, že jste tak malá vesnice, máte tu opravdu všechno. U nás ani některá větší města nemají tak dobré kulturní zázemí jako vy. A všechny ty velké statky a krásné výhledy? Chtěla bych tu bydlet," prohlásila nadšená Martina Minarević. Bosenská velvyslankyně je ve své funkci teprve od loňského ledna. Hned po příjezdu do Prahy se rozhodla, že co nejdříve navštíví Veliš u Jičína, dosud jí ale její plány hatil covid. Dříve pracovala jako novinářka a spisovatelka. Její poslední kniha Bukača pojednává mimo jiné o jejím boji s rakovinou a byla přeložena do mnoha jazyků. Na překlad do češtiny kniha zatím čeká.

Po procházce vesnicí zamířila delegace zpět na obecní úřad, kde bylo pro všechny připravené občerstvení, dary a květiny. Od té chvíle už byla konverzace hodně uvolněná. O hlavní hovor se postarala Minarević s Dragou Zahradníkovou. Vyprávěly si o životě, o Bosně a Hercegovině a zdálo se, že si skutečně padly do noty.

Na závěr velvyslankyně poděkovala za uhoštění a pozvala všechny zúčastněné na bosenskou ambasádu v Praze. A Draga Zlatníková dokonce dostane i knihu. "Budu moc ráda, když ji přeložíte do češtiny, abyste si ji všichni mohli přečíst. A prosím vás, pošlete mi na ni svůj názor," rozloučila se přátelsky Minarević.