Tedy úctyhodných 56 let. Za tu dlouhou dobu, kdy zde na zdejší faře žil, znal každou rodinu, strasti i radosti všech obyvatel nejen Žlunic, ale i přilehlých obcí Chroustov, Kozojedy, Hlušice a dalších, které patřily farností do Žlunic. Být 56 let na jedné faře už dnes žádný kněz nevydrží . To chce totiž pokoru a nezměrnou lásku k lidem své farnosti, kterou měli kněží - rytíři doby 50. let 20.století.

P.Veselý se narodil 30.10.1919 v Litomyšli, rok po smrti svého bratra, který padl v první světové válce těsně před jejím koncem v říjnu 1918 na italském bojišti. Dalších sourozenců už neměl.

Své mládí jakož i gymnaziální studia prožil v rodném městě Litomyšli a zde se také rozhodl pro kněžské povolání. Teologickou fakultu na Universitě Karlově v Praze vystudoval v r.1947 a na kněze byl vysvěcen 29. 6. 1947 biskupem Mořicem Píchou v katedrále sv. Ducha v Hradci Králové.

Po vysvěcení působil několik měsíců jako kaplan v Chocni a 31.10.1947 přichází ve věku 28 let jako kaplan – pomocný duchovní do Žlunic, kde spolu s děkanem Václavem Láskou spravují farnost Žlunice a další přifařené obce. Po smrti děkana Lásky v r. 1950 je od 1.2.1950 jmenován administrátorem ve Žlunicích se správou filiálních kostelů v Chroustově a Kozojedech. Aby toho neměl málo, dostal do správy ještě farnost Hlušice s kostelem sv. Václava a sv.Barbory.

Ale to už nastává čtyřicetiletá doba proticírkevních restrikcí, zákonů, státních souhlasů a dalších překážek církevního života ve farnostech. Přesto neúnavně učí náboženství v okolních školách, dokonce ještě r.1972 učí náboženství ve školách ve Žlunicích a Hlušicích. Ve všech kostelích se snaží sloužit pravidelné bohoslužby, i když jejich návštěvnost pod tlakem politického režimu klesá. Ale pan farář Veselý se nevzdává nepříznivým podmínkám této doby. Opravuje svěřené kostely, aby přežily v dobrém stavu pro další generace, křtí děti, oddává snoubence, i když už velmi vzácně, a jak běží čas života, doprovází své farníky a spoluobčany na poslední pozemské pouti,bez rozdílu víry, i ty, kteří do kostela nikdy nepřišli.Vždyť to byla služba poslední a tu nikdy svým lidem, se kterými žil, neodmítl.

A tak v tom rytmu kněžského života, kdy bojoval s „větrnými mlýny“, jejichž kola mlela proti víře, prožil ve Žlunicích svá životní jubilea 50, 60, 70 let, kdy k tomuto životnímu jubileu dostává dar v podobě sametové revoluce, která uvolňuje po roce 1989 náboženský život a církev získává svobodu. Otec Veselý za dlouholetou službu ve farnosti je jmenován farářem.

Bohužel vlivem politiky minulých let zůstalo jen málo věrných duší, se kterými se setkával v kostelích; děti a mládež mají jiné starosti než chodit na náboženství, a tak s hrstkou věrných věřících zde slaví i další životní jubileum – 80 let svého života. Přestože bydlení na zdejší faře mu v tak vysokém věku nedává žádný komfort, protože poslední stavební úpravy zde provedl v 50. letech 20. století na své náklady, a na další modernizaci nikdo už žádné peníze nedal, zůstává věrný svým Žlunicím. Ani po své osmdesátce nepomýšlí na odchod na zasloužený odpočinek, neboť je si vědom, že když opustí svou faru, své Žlunice, už žádný kněz sem nikdy nepřijde a farnost jako taková zanikne.

V prosinci r. 2003 dostává nabídku sloužit jako kněz v domově řádových sester Vincentek v Mendrice u Litomyšle, blízko svého rodiště. Vzhledem ke svému věku (84 let) a potřebě zdravotní péče přijímá tuto nabídku a 18.12. 2003 odchází ze Žlunic do Mendriky, kde vykonává duchovní službu pro řádové sestry do současné doby. Za své kněžské zásluhy byl po r. 2000 jmenován kanovníkem arcijáhnem v kolegiátní kapitule při kostele Povýšení sv. Kříže v Litomyšli, na který hleděl v mládí z okna svého domova a který jej přivedl na cestu kněžství.

Oslavit své narozeniny do Žlunic mezi svými přijel P. Veselý z Mendriky i s Matkou Představenou řádových sester. Výroční mši svatou slavil ve zdejším svém kostele sv. Petra a Pavla, kde vysluhoval mše sv. mnoho desítek let. Spolu s ním koncelebrovali mši sv. P. Novotný z Kopidlna a zdejší rodák MUDr. Štrof, CSc., ředitel nemocnice Milosrdných sester sv. K. Boromejského v Praze v zastoupení řádu Maltézských rytířů. Ve zcela zaplněném kostele, kam přišli popřát místní i přespolní, vzpomněl P. Veselý na svůj život zde a poděkoval všem za ty dlouhé roky společného života i za hojnou účast na jeho významném životním jubileu. Mimořádně ocenil, že když nahlížel do svých spisů, které StB k jeho osobě vedla, ani jediný občan Žlunic za celou dobu represe církve nevznesl na něho žádné udání ani jiné negativní zprávy, které by mu ublížily.

Po mši sv. bylo ještě posezení na bývalé faře, kde pan farář radostně konstatoval, že i když fara byla prodána obci, slouží jako kulturní stánek pro obyvatele Žlunic, a ve farním sále mezi svými se cítil jako doma. Přišlo mnoho gratulantů, starosta obce s dalšími členy zastupitelstva a ještě další občané pozdravit svého pana faráře. Posezení s pohoštěním a vyprávěním pana faráře o mnoha různých příbězích z kněžského života v obci vracelo pamětníky do minulosti (fotografie dole). Obdivuhodná byla duševní i tělesná svěžest pana faráře, fenomenální paměť na přesná data jeho životních událostí a úžasná laskavá slova, kterými nás přítomné oslovil.

Všechno jednou končí, i toto krásné setkání mělo navečer toho dne svůj konec. Přejeme P. Veselému mnoho zdraví a svěžesti ducha i těla a věříme, že jistě společně oslavíme ve Žlunicích další jeho kulaté životní jubileum.

A jaké jsou další osudy farnosti Žlunice? Naplnilo se vše, co bylo očekáváno. Po odchodu P.Veselého je farnost administrována čtyři roky z Kopidlna, a k 1.1.2008, po více jak 600 letech jako samostatná farnost Žlunice zaniká a je sloučena s farností Kopidlno. Místní kostel se tak stává jako ostatní zde spravované kostely filiálním ke Kopidlnu. ⋌Vladimír Turek