Za jeho pevnými zdmi byla po dlouhou dobu ukrývána basilejská kompaktáta a v neklidných dobách třicetileté války sloužil jako prakticky jediné spolehlivé útočiště v širokém okolí.

 Opakovaně zde hledali úkryt jičínští jezuité, a třebaže byl hrad bráněn jen hrstkou císařských vojáků, vždy mohutnému nátlaku švédských vojsk odolal. Roku 1658 byl ale z císařského rozkazu zbořen, následně rozebrán na stavební kámen a jeho osud zpečetilo otevření kamenolomu.

Jak tento hrad doopravdy vypadal? Do jaké míry můžeme věřit různým starým kresbám a olejomalbám? Opravdu se zde nacházela jedna z nejhlubších hradních studní, jež si podle Bohuslava Balbína svojí hloubkou v ničem nezadala s proslulou studnou na hradě ve Štýrském Hradci? Balbín o velišské studni napsal, že přeříkal dvakrát otčenáš a andělské pozdravení, než uslyšel dopadnout hozený kamínek na její hladinu. Pokud ano, kde se tato studna nacházela a lze dnes vidět alespoň její zbytek?

A kde může návštěvník Veliše zhlédnout poslední zbytky vnějšího dělostřeleckého opevnění? Na tyto a další otázky odpoví v pátek 8. dubna v 18 hodin v Porotním sále dva přední čeští kasteologové Jiří Úlovec a Tomáš Tomíček.

Ve svém příspěvku nazvaném „Hrad Veliš – historie a stavební vývoj“ přiblíží posluchačům okolnosti vzniku hradu, jeho historii a vývoj v průběhu staletí, fungování během třicetileté války a na základě dochovaného torza hradu a starších vyobrazení se pokusí o rekonstrukci jeho původní podoby a stavebního vývoje. Zbývá dodat, že četné zajímavé informace, které v pátek 8. dubna zazní v Porotním sále, nebyly dosud nikde publikovány a budou tak odborné a laické veřejnosti představeny vůbec poprvé.
Pavel Kracík