Dědička šlechtického rodu usiluje o vydání majetku po Karlu Des Fours Walderode. Johanna Kammerlanderová uplatňuje vůči Turnovu a dalším městům žaloby na majetku za stovky milionů.

Zastupitelé dali svému kolegovi Josefu Kunetkovi mandát na pátrání v archivech a shánění podkladů, které by bylo možno použít u soudu. S panem Kunetkou se sešel Tomáš Lánský a získal zajímavý rozhovor.

Tvrdíte, že Walderode se scházel s generálem Františkem Bartošem, za války členem Technische Nothilfe v Turnově (pomocná policie), nositelem nacistického „záslužného kříže“. Usvědčuje ho to z nějakého zločinu?
Scházeli se tady a kuli pikle, to víme. My teď chceme najít a vidět konkrétní soudní spis, který osvětlí tuto spolupráci.

Co konkrétně mohl Walderode s Bartošem dohodnout?
Walderode chtěl, aby hranice Sudet sahala nejen ke Žďárku na Liberecku, ale až k Hrubému Rohozci. Toto soud nikdy nezohlednil. Soud si s tím zkrátka nedal práci.

Jsou nějaké další důkazy o vině Karla Des Fours Walderodeho?
Walderode si 13. 1. 1949 vzal Sylvii Marii Anicu Galliovou, aktivní nacistku, říšskoněmeckou státní příslušnici. Že by v něm náhle vzplála láska? V tento čas, kdy byly zašpérovány hranice?

Proč myslíte, že soud neřešil Walderodeho minulost? Archiv přece hovoří jasně…
To máte stejné, jako když se dnes otevíral Ústav pro studium totalitních režimů. Vyplouvají ven nepříjemné pravdy, které mohou mnoho lidí kompromitovat.

Míníte tím podobné věci, jako když se po revoluci pálily svazky spolupracovníků s StB?
Jistě. Řada věcí se ztratila, to je dnes známé. Vrchní soud se nicméně neztotožnil s tvrzením, že by Walderode požádal o udělení říšskoněmeckého občanství. Soud tedy nezkoumal jeho minulost. Došlo k selhání lidského faktoru osob v talárech.

Co se může stát, pokud Johanna Kammerlanderová vyhraje i další žaloby?
Budeme platit. Nejen hodnotu majetku, která se „in natura“ nedá vrátit, neboť je třeba zastavěná, ale i další odškodnění. A neumím si představit, kdo to bude oceňovat. Navíc bude šlechta žádat náhradu škody za to, že majetek nemohla využívat. To budou další peníze.

Mělo se tedy něco udělat v žalobách jinak?
Já tvrdím, že restituenti, kterým byl konfiskován majetek do 25. února 1948, měli zažalovat stát, nikoliv dnešní držitele, kteří jsou už třeba třetí v pořadí. Stát by si alespoň uvědomil, že restituční kauzy nejsou žádná sranda a republika kvůli nim může o hodně přijít.

Na co se při bádání v archivech chcete zaměřit?
Musíme zjistit, co přesně Walderode dělal v období od Mnichovské dohody. Doufáme, že u soudu tato svědectví obstojí.

Víte také, co dělal Walderode po válce?
Byl agentem u různých ambasád. Znal řeči, byl v kontaktu s nacisty, se šlechtou i se zahraničím. Uvědomte si, že československé občanství získal zpět.

Počítáte i s variantou, že se v archivech nic nenajde, nebo že to soud jako důkaz nepřijme?
Jsem připraven hlavně na to, že všechno se nemohlo ztratit. Ví to i Johanna Kammerlanderová, která to připouští ve Walderodeho životopise, který napsala. V to věřím a jsem si jist, že Walderode se provinil proti Československu.

Kunetkův dopis starostce: