Čas nejkrásnějších svátků roku už vypršel. Oslavili jsme je v rodinách, připomněli si je dědečkové a babičky v domovech pro seniory i třeba odsouzení ve valdické věznici. My jsme se vydali do Staré Paky za Marcelou Pelikánovou, která se již třináct let stará o svého manžela Jana, upoutaného na invalidní vozík.

Letos na sklonku roku získala ocenění Pečovatelka roku 2009, které udělovala v Praze Diakonie Českobratrské církve evangelické. Povídali jsem si nejen o jejím významném titulu, ale také o tom, jak slaví Vánoce u Pelikánů.

Jak jste se vlastně dostala k práci pečovatelky?
Vše začalo před 13 lety, kdy se mně jedním okamžikem převrátil celý život. Bylo to v momentě, kdy manžel skočil do bazénu a přivodil si zranění, při kterém ochrnul. Od té doby je trvale upoután na invalidní vozík. Najednou je tu úplně jiná realita a vy se s ní musíte vypořádat.

Co bylo nejhorší?
Smířit se s tím, že je to nezvratné a že některé věci prostě nedokážu změnit. Nejhorší bylo období, než se manžel s novou situací sám vyrovnal, našel v životě nové hodnoty. Zpočátku se bránil jít mezi lidi, uzavíral se do sebe.Vše se změnilo, když začal jezdit do lázní, hrát bocciu, stýkat se s hendikepovanými. To byl zlom, který nastal asi třetí rok po úraze. Tehdy zjistil, že i on má pro ostatní lidi nějaký význam, že může být i s tímto hendikepem užitečný.

V roli pečovatelky jste se tedy ocitla v souvislosti s jeho úrazem?
Ano, jsem vyučená pánská krejčová, nejdříve jsem mistrovala ve Vkusu v Nové Pace, pak jsem šila doma. Rok po úrazu, když manžela pustili z nemocnice, jsem se o něho začala starat. S šitím jsem musela přestat, nešlo to časově skloubit. Začala moje čtyřiadvacetihodinová práce pečovatelky.

Jak jste ji zvládala?
To by asi nejlépe vyjádřil manžel. Snažila jsem mu nahradit jeho ruce, které jsou nefunkční. Jsem stále s manželem, snažíme se všechno řešit společně a hodně nám pomáhají i naše děti. Navíc dnes v občanském sdružení Sportem proti bariérám Český ráj ještě vykonávám práci osobní asistentky. Mám spoustu babiček, kterým pomáhám a které mám moc ráda. A oni nešetří svoji vděčností, za což jim všem moc děkuji.

Jak dokážete všechno časově skloubit?
Je to náročné. Říkají o mně, že jsem multifunkční žena. Ale když je vůle, všechno jde. Asi mám šťastnou hvězdu. Vše co dělám, dělám ráda a navíc poznávám spoustu nových hodných lidí.

Zaskočilo vás ocenění Pečovatelka roku 2009?
Musím přiznat, že ano. Zahřálo mě u srdíčka. Zpětně mi lidé píšou a gratulují, což je moc milé a moc mě to těší.

Chtěla byste jim prostřednictvím našeho Deníku něco vzkázat?
Ano, aby se nebáli vyhledat naši pomoc a nestyděli se o ni říct. Jsme tu pro ně. Chtěla bych také poděkovat své mamce, která návrh na ocenění poslala. Ona dobře ví, jak to u nás doma chodí, jak nemáme na nic čas. A s ostatními, kteří prožívají svá trápení, bych se ráda podělila o svou zkušenost – osud nám připravuje jen to, co zvládneme. Jen čas nám ukáže, co nás má „naše neštěstí“ naučit v životě zvládat a koho potkáme. Nikomu nemohu radit, ale já si vždycky představím místo klienta sebe, chce to velkou empatii, s tou se dá všechno zvládnout. Smutek, trápení a pláč ještě nikomu nepomohly.

Vy jste navíc velice aktivní v občanském sdružení Sportem proti bariérám Český ráj?
Naše sdružení pořádá sportovní a kulturní akce pro zdravotně postižené všech věkových kategorií a seniory, přednášky a besedy, poskytujeme sociální služby a osobní asistenci a zaměstnáváme zdravotně postižené. Doplňkovou činností je provozování denního stacionáře pro zdravotně postižené všech věkových kategorií. Pomáhám a zapojuji se jak to jde.

A jaký je Štědrý den u Pelikánů?
Stejný, jako když byl manžel zdravý. Rozdíl je v tom, že děti vyrostly. Dnes nás těší, jak přemýšlejí nad dárky, aby nám udělaly radost. Dřív jsme se všichni společně zapojili do úklidu, pekli cukroví. Dnes mi manžel sedí za zády a povídá si se mnou. A děti se rády vracejí a chtějí se radovat s námi.

Další odpovědi, které se již na stránky našeho tištěného Deníku nevešly:

1. PROČ /JAK/ JSTE SI ZVOLILA PRÁCI PEČOVATELKY?
Práci pečovatelky mi připravil osud. Manžel si před 13 lety skočil doma do bazénu a udělal si velmi vážný úraz krční páteře s přerušením míchy.

2 JAK DLOUHO PRACUJETE V DANÉM OBORU A V SOUČASNÉ ORGANIZACI?
Téměř po roce se vrátil z nemocnice a začala 24 hodinová práce ošetřovatelky. Nastalá situace mne donutila přehodnotil svůj žebříček hodnot. Brzy jsem začala poznávat, že tato práce má smysl. Postupně se má pomoc rozšiřovala i pro jinak hendikepované lidi, kteří se začali pohybovat v mém okolí. Manžel úspěšně sportoval na vrcholové úrovni. V založeném sdružení před 5 lety jsme začali pořádat sportovní akce, na které jezdilo spousta postižených lidí z celé České republiky. Před třemi lety jsme založili součastné sdružení, kde jsem se stala osobní asistentkou s akreditací.

3 CO VÁS VE VAŠÍ PRÁCI POVZBUZUJE, CO VÁM NEJVÍC POMÁHÁ?
Život nabízí mnohá poučení, ale nikdy mě nenapadlo se této práce zřeknout. Právě na opak, čím více lidí poznávám a pomáhám jim, vidím, že touto prací ulehčuji již tak těžký život hendikepovaných lidí různého věku. Vděčnost, šťastné pohledy a vyslovené díky mnoha klientů jsou jako startovací motor.

4 BYLA JSTE V SITUACI, KTERÁ PRO VÁS BYLA TAK TĚŽKÁ, ŽE JSTE PRÁCI PEČOVATELKY CHTĚLA OPUSTIT?
Bylo a je velmi náročné skloubit roli pečovatelky, matky a manželky se všemi aktivitami, které musím zvládat. Mnohdy vidím rozdíly v tom, jak se žije v rodinách, kde nemají nikoho postiženého, těchto těžkých chvílích si mnohokrát sestavuji své priority, ale tuto službu bych nikdy neopustila.

5 JAKÉ VLASTNOSTI BY MĚL MÍT ČLOVĚK, KTERÝ CHCE TUTO PRÁCI VYKONÁVAT?
Nevím jaké vlastnosti by člověk měl mít, ale určitě velikou empatii a sociální cítění…

6 MÁTE PŘÍSTUP KE VZDĚLÁNÍ A CHUŤ SE PRŮBĚŽNĚ VZDĚLÁVAT? POKUD ANO, V ČEM BYSTE SE CHTĚLA V NEJBLIŽŠÍ BUDOUCNOSTI VZDĚLÁVAT?
Ano s akreditací osobní asistentky jsem prošla i mnoha kurzy. Všechny mi byly velkým přínosem, naučila jsem se na PC, prošla kurzem první pomoci, základy muzikoterapie, ergoterapie, artterapie, stimulačními a rehabilitačními technikami v sociálních službách. Zvládla jsem i mnohá další školení spojená s činností občanského sdružení a registrovanou službou. Jistě že budu ráda, pokud nějaké vzdělání do budoucna budu moci absolvovat, nejlépe něco z psychologie.

7 NAPADLA VÁS NĚKDY MYŠLENKA, ŽE ZAČÍNÁTE PODLÉHAT RUTINĚ ČI SYNDROMU VYHOŘENÍ? POKUD ANO, CO JSTE PROTI TOMU UDĚLALA A KDO VÁM POMOHL?
Moje práce je natolik různorodá a zajímavá, že mne stále velice baví a je zároveň i mím koníčkem.

8 S KÝM VE SVÉ PRÁCI SPOLUPRACUJETE A JAK?
Pokud poskytuji péči svým klientům a manželovi, se kterým trávím nejvíce času , vykonávám ji sama. Ale s kolegyněmi se střídáme u různých klientů a předávání si rad a zkušeností je velice důležité.

9 VZPOMÍNÁTE SI NA KLIENTA, JEHOŽ PŘÍPAD SE VÁS MIMOŘÁDNĚ DOTKL A OVLIVNIL VAŠI DALŠÍ PRÁCI?
Jistě je to život po boku manžela kvadraplegika. Sám si vzhledem ke svému postižení není schopen udělat prakticky nic, ale chuť do života a jeho veliké charisma a autorita, mne ženou stále vpřed…Jsou to i všichni klienti, kteří si i ve svých 90 letech zachovali zdravý rozum a životní nadhled. Ale i mladší klient litující se a uzavřený do sebe a do svých psychických stavů.V takových případech člověk hodně hodnotí a snaží se svůj život žít po vzoru těch vitálnějších.

10 JAK VYSVĚTLÍTE LIDEM, KTEŘÍ VÁS ZATÍM NEZNAJÍ, CO JE TO PRÁCE PEČOVATELKY, CO JE PRO NI CHARAKTERISTICKÉ?
Práci pečovatelky může vykonávat mnoho lidí, jde o zajištění pomoci klientům a jejich 100% spolehnutí se na nás pečovatele a asistenty. Ale pro opravdový vztah ke klientům jako k osobnostem a při zachování jejich lidskosti a důstojnosti, je potřeba si uvědomit, že se jedná o jakési poslání.

11 MYSLÍTE, ŽE BY MOHLA PEČOVATELKA ZA URČITÝCH OKOLNOSTÍ SVÉMU KLIENTOVI I UŠKODIT?
Ano, jistě že by mohla uškodit, svou nezodpovědností a neodborným přístupem. Klient se potřebuje na svého pečovatele 100% spolehnout, věří mu a vkládá do jeho rukou svůj život.

12 CO BYSTE HLAVNĚ CHTĚLA ŘÍCT A NAUČIT KOLEGYNI , KTERÁ JAKO PEČOVATELKA PRÁVĚ ZAČÍNÁ?
Všem novým pečovatelům bych chtěla poradit, aby pracovali se srdcem na dlani a s velikou empatií. Pokud si uvědomí, že jednou na místě klienta budou sedět sami, jistě jim práce půjde lépe od ruky.

13 PROSÍME O VAŠE NÁPADY, JAK BY SE MĚLA PRÁCE PEČOVATELKY VYVÍJET, PŘÍPADNĚ ZLEPŠOVAT A MĚNIT SE.
Tato práce je poslání. Pečovatelů je všude ve světě mnoho, protože mnoho lidí potřebuje pomoc druhých. Nejsou sami schopni si zajistit ani základní lidské potřeby. V dnešní době je již běžné, že jsou odstraňovány bariéry ve městech, lidé s handicapem nejsou odříznuti od běžného života, přes to mnoho lidí v mém okolí dodnes neví, jak se mají k postiženým lidem chovat, jak s nimi mluvit. Je smutné, když vidím, jak postižený člověk čeká na upřímné slovo od zdravých lidí. Ti se však straní, protože sami v sobě nezvládají pocit, stát přímo tváří v tvář, proti takovýmto lidem. Jako ocenění je krásné slyšet poděkování od svých klientů. Bylo by však velice příjemné a jistě by všichni pečovatelé a pracovníci v sociálních službách za svou práci ocenili, pokud by naše práce byla dostatečně finančně ohodnocena a nezůstávala hluboko pod státním průměrem.