My jsme tuto sympatickou, energickou mladou ženu oslovili proto, že v loňském roce zvítězila v Českém poháru jednospřeží a poprvé se zúčastnila mistrovství České republiky, kde v této disciplíně vybojovala třetí příčku.

Samozřejmě se jako první nabízí otázka, kde vlastně Alena Brixová ke koním „přičichla“?
Koně miluju od malička. Maminka mi říkala, že už ve čtyřech letech jsem utíkala k sousedům, kde měli dva tažné koně. Jezdit jsem začala asi v deseti tady v soboteckém jezdeckém klubu. Nejdříve parkúry, od patnácti let jsem závodila. Pak přišly děti, potom jsme měli koně soukromě. Kůň je pro mě všechno, když je mi nejhůř, vezmu si ho a jedeme třeba do lesa. To si vyčistíte hlavu. Kůň je nádherné zvíře a nejkrásnější pohled na svět je opravdu z koňského hřbetu.

Kdy jste začala závodit s jednospřežím?
 To dal život, to nebylo plánované. Zabil se mi přítel a já byla nucena koně prodat. Kamarádi mi ale po dvou letech koupili kobylku. Ale ona čekala hříbě, tak jsme ji zapřáhli, aby udělala zkoušky, a tak jsem to zkusila. A už mě zápřah nepustil.

Kolik let už v této disciplíně závodíte a jak se vlastně oficiálně nazývá?
Je to zápřah a můžete jet jednospřeží, dvoj, tří a čtyřspřeží. Já jezdím s jedním koněm, závodím už pátým rokem.

V kolika letech jste se do tohoto dobrodružství pustila?
Ve dvaačtyřiceti.

Tak to klobouk dolů. Vysvětlete nám, v čem se liší závody jednospřeží od parkúru pod sedlem?
Jsou mnohem náročnější. V parkúru musí mít kůň nadání na skoky. Tady musí být rychlý, musí mít výdrž a naučit se chod do drezury. Naše soutěže se totiž skládají ze tří disciplín. První je zaměřena na poslušnost a chod koně. Druhá na rychlost a vytrvalost a při třetí musíte zvládnout vozatajský parkúr. Z toho vyplývá, že kůň musí být všestranně nadaný. Najít takového jedince je složité, každé zvíře to nezvládne. Já jsem si koupila z Polska tříletého hřebce, teď už je to sedmiletý valach, není s ním lehká práce, ale naše snažení přináší výsledky.

Co představuje péče o koně?
Já mám koně ve vlastní péči , to znamená dvakrát denně krmit, pětkrát týdně práce, což je přejíždění pod sedlem nebo v kočáře a dvakrát týdně má koníček volno a chodí do výběhu. Takže je to každodenní péče včetně svátků, sobot a nedělí.

Kůň toho za den řádně spořádá. Kdy třeba sušíte seno a kdo vám pomáhá?
Seno si kupujeme, ale sehnat kvalitní, to je opravdu problém.

Vaše záliba je asi finančně náročná?
Ano, nejen na krmení, ale také na vybavení – postroje, kočáry, které musím mít dva, jeden do parkúru, druhý maratóňák.

Kde kočáry kupujete?
V Polsku a Německu, u nás je jen jeden výrobce. Samotný kočár stojí minimálně 150 tisíc korun.

Máte v tomto sportu hodně soupeřek?
No právě moc ne. Čtyři, pět, nejvíc vozatajství holdují chlapi, soutěžíme dohromady, o to víc mě mé dosažené výsledky těší.

Je zápřah pro ženu náročný?
Náročný, no spíš se musíte naučit koně správně ovládat opratěmi. Pod sedlem je všechno jednodušší. Koníček je živý tvor a někdy se mu chce pracovat, někdy ne, musíte vše vycítit, povzbudit ho.

Tak to s vámi nemá lehké. Jak se váš svěřenec jmenuje a jaký je povahově?
Desperado je sebevědomý a není s ním lehké vyjít, musí se po dobrém, je to paličák.

A jakou povahu máte vy?
No, já jsem také paličák, z kraje to bylo mezi námi hodně těžké. Moc mi pomohl Ladislav Jirgala z Moravy, ke kterému dodnes jezdím na konzultace. Je to pán, který tomu rozumí a já jsem mu hodně vděčná. Bez něho bych určitě nebyla tam, kde jsem. Také mám výborného kováře Antonína Libicha z Rostoklat, který mi ková koně. Podkovy měním jednou za osm týdnu.

Kdo vám pomáhal v začátcích?
Mám zkušeného kamaráda, takže mi přišel poradit, jak dát dohromady postroje, pak jsem vše okoukávala.

Neměla jste někdy chuť se vším praštit?
To víte, že jo, ta dřina, někdy neúspěch, ale bez koní bych asi nedokázala žít.

Je pro vás zápřah víc vzrušující než parkúr?
Určitě, třeba u sobotního maratonu je to doslova adrenalin. Je to všechno těžší, to mě asi motivuje.

Na závodech musíte míti speciální oblečení?
Ano, do maratonu máme jedno oblečení, dlouhé kalhoty, tričko, povinností je přilba a bezpečnostní vesta. Do drezury musíte mít sako, černé kalhoty, klobouk nebo cylindr, rukavice a vozatajskou zástěru.

close zoom_in
Vaše úspěchy?
Nejvíce úspěchů bylo vloni, kdy jsem se poprvé zúčastnila závodů s mezinárodní účastí, vyhrála jsem Východočeskou oblast, byla jsem třetí na mistrovství republiky a samozřejmě vítězství v Českém poháru jednospřeží, to je pro mě úžasná záležitost.

Co vás čeká v letošním roce?
Mám šanci se dostat na Mistrovství světa 2012 v Portugalsku, všechno záleží na kondici koně a sponzorech.