Tak tomu bylo i v sobotu 22. října v Psinicích, kde se konala další z těchto zajímavých vycházek.

U zdejšího kostela se sešla skoro stovka zájemců o poznání dávné historie obce a okolí. První přednáška byla na hřbitově u nejvýznamnější zachované památky, a to zvonice a gotického kostelíka sv. Jiří. Dřevěná osmiboká zvonice pochází z druhé pol. 17 století a jsou v ní v současné době umístěny dva zvony. Starobylý zvon. sv. Jiří z r. 1602, který se podařilo po II. světové válce po válečných rekvizicích opět nalézt a znovu zde instalovat, druhý zvon rovněž z r. 1602 byl však nenávratně ztracen.

V r. 2009 zde byl zásluhou zdejšího kostelníka pana Vaňka vysvěcen a instalován „náhradní“ zvon sv. Václav, takže zvonice má opět své dva zvony. Při výkladu jsme se dozvěděli, že při opravě podezdívky zvonice v r. 1950 zde byl objeven hromadný hrob, kde pohřbené osoby zahynuly násilnou smrtí. Hrob byl datován do počátku 12. stol. a jako jedna možnost se připouští, že zde byla vyvražděna skupina osob, které patřily do příbuzenstva rodu Vršovců, kteří byli vyvražděni na svém hradišti Vraclav r.1108, a veškeré jejich příbuzenstvo bylo na příkaz Přemyslovců vyvražďováno i v následujících letech.

Kostel. sv. Jiří se přípomíná již ve 14. století, pozdně gotická stavba pak pochází z přelomu 15. a 16.století, a do dnešní podoby byla upravena roku 1870. Presbytář si ale zachoval svoji původní gotickou podobu.

Díky panu kostelníkovi Vaňkovi jsme si mohli prohlédnout jak interiér kostela, tak zvonice, a na zvony nám dokonce zazvonil. I opravené varhany jsme mohli vyslechnout v plné síle jejich krásného královského zvuku.

Další zastavení bylo nad obcí na mírném návrší, kde jsme stanuli na místě zaniklé obce Kelníky.Ves zde byla založena už ve 12. stol., připomíná se písemně ve století čtrnáctém, ale r. 1571 se uvádí jako pustá. Důvodem opuštění vsi obyvateli byl nedostatek vody. Avšak jen zkušené oko archeologa, jakým paní doktorka pozná, že zde stála vesnice, a snad i místní z ústního podání věděli, že tu něco stálo. Ale většina nás laiků musela mít velkou představivost, aby na zvlněném poli okolo nás viděla dávná vesnická stavení a usedlosti.

Dalším pokračováním vycházky byl nedaleký lesík Hájek, kde nám byly ukázány slovanské mohyly z 9. století s pohřbenými kostrami, a také terénní pozůstatky bývalé dělostřelecké reduty z třicetileté války, kdy zde předsunutý oddíl Švédů z posádky generála Torstensona měl asi v r. 1641-42 stanoviště. Zvlněný terén v místě mohyl i reduty dával i nám laikům tušit, že zde určitě něco kdysi možná bylo, ale bez bližšího vysvětlení, my, kteří jsme zde byli poprvé, bychom nepoznali z toho nic.

Dalším místem vycházky byl bývalý vodní mlýn v Psinicích. Nejen, že jsme zde si mohli prohlédnout archeologické nálezy, které se v okolí Psinic našly, ale současný majitel mlýna pan Karel Kinský nám s velkým zájmem o tomto mlýně, jeho dějinách i o bývalých majitelích velmi zaníceně a se zájmem vyprávěl. Mezi zajímavostmi, které nám ukázal, je především zachovalé mlecí a čisticí zařízení. Mlýn měl kdysi i dvě mlýnská kola, což není u běžných mlýnů obvyklé. Mlelo se zde až do r. 1930, ale pak nebyla voda na pohon mlýnských kol a mletí ustalo. Posledními mlynáři zde byla rodina Kozákových, z nichž shodou okolností předposlední majitelka mlýna paní Blažena Kozáková, která mlýn prodala panu Kinskému, zemřela koncem října ve věku 90 let, a právě den před naší vycházkou 21. října měla v Psinicích v kostele pohřeb. Jistě by měla radost, že mlýn se dostal do pozornosti veřejnosti i nového majitele, který se jej snaží zachránit od další devastace. Mlýn je vyhlášen jako kulturní památka, ale jeho obnova je běh „na předlouhou trať“, protože vše leží na bedrech stávajícího majitele a samozřejmě na dostatku peněz.

Závěrečnou slavnostní tečku celé vycházce dala nejen paní doktorka Ulrychová vystavením archeologických nálezů ze zdejšího okolí, které si mohli všichni zájemci osahat a dokonale prohlédnout v klubovně místních dobrovolných hasičů, ale samotní členové tohoto sboru, kteří připravili pohoštění všem účastníkům v podobě teplého jídla, dobrého piva a dalších pochutin (sám pan kostelník Vaněk uvařil výbornou dršťkovou polévku, která byla velmi žádaná a konzumenty pochvalovaná), a navíc ještě hasiči zajistili pro zájemce večerní promítání včetně hudby.

Bylo to nejen poučné odpoledne díky nadšení paní doktorky Ulrychové, které patří poděkování za odborné vedení vycházky, ale také všem místním, kteří se postarali o zdárný průběh celé akce včetně „objednání“ krásného slunečného počasí, které dodalo odpoledni tu správnou pohodovou vycházkovou atmosféru. Tak opět na další vycházce v r. 2012 nashledanou.⋌Vladimír Turek