„Kdybychom neměli slepice, nemusíme mít ani ploty,“ říkává, neboť je celoživotní optimistkou. Na osud nehubuje, přišly na svět postupně čtyři dcery, v šestapadesáti letech ovdověla.

Chodila na směny do práce, doma ve volném čase vyšívala a jejím největším koníčkem byl les. Ten dával plody, které sbírala: léčivky, jahody, maliny, ostružiny, borůvky a – houby. Vždyť to má od baráku na kraj lesa sotva šedesát kroků.

Jsme blízcí sousedé, vidíme si na kuchyňský stůl do talíře. Na zahradu a taky na dvorek. Ona se stala mojí soupeřkou v houbaření, já si často umiňoval, že vyrazím do lesa za kuropění, ale když jsem s košíkem pádil kolem, Růženka už seděla na prahu a krájela čerstvý úlovek na sušení. „Už rostou…“
říkávala spokojeně. Málokdy jsem ji v sezóně houbaření předběhl.

Když jsme měli chuť na slepičí polívku, přišla bez reptání jednu utratit a oškubat. Málokdy my, sousedé odcházíme z návštěvy od Jeriů s prázdnou. Vždy Růženka nabídne sáček léčivých bylin, křížal nebo skleničku marmelády MADE IN JERIE, domácí výroby. Nikdy ji neslyšíme hubovat, vždy nás nakazí dobrou náladou či humornou průpovídkou. Vždyť ona se těší i na návštěvu k doktoroj…

Starostka přišla popřát k jubileu 98 let života, nechyběli sousedé a sešlo se rozvětvené příbuzenstvo, bilance čísel – 4 dcery, 9 vnoučat a 7 pravnoučat. Paní Jeriová má v dobré náladě nakročeno ke stovce. ⋌Miroslav Procházka, soused