O čem kniha pojednává?
Především jsem chtěl vystihnout, co je pro Novopacko typické. Nezaměřil jsem se přitom přímo na historii oblasti, ale spíš na její atmosféru – i když nějaké historické údaje musejí být v knize kvůli pochopení kontextu samozřejmě taky. S použitím archivních pramenů, starých kronik, soukromých pamětí, dobových dokumentů i vyprávění současníků jsem se vlastně snažil představit Novopacko tak trochu jako bytost, která se projevuje v osudech významných rodů a v dílech význačných umělců, kteří odtud pocházejí.

Na záložce je uvedeno, že je zaměřena právě na nadané rodáky.
Přesně tak. Významných rodáků je na Novopacku mimořádně, proto jsou v knize kapitoly třeba o sochařské dynastii Suchardů, o spisovateli Josefu Karlu Šlejharovi, sochaři Ladislavu Zívrovi, představen je osud malířů Josefa Tulky a Františka Grosse, fotografa Miroslava Háka, jazykovědce Jana Gebauera, básníka Jana Opolského a mnoha dalších. Stranou jsem pochopitelně nemohl nechat ani Novopacko jako centrum podkrkonošského spiritismu – v novopackém muzeu ostatně mají nejvýznamnější českou sbírku medijních kreseb, která zcela zaslouženě získala pozornost i za hranicemi naší republiky. Protože jsem však nechtěl, aby kniha působila příliš „akademicky“, nevyhýbal jsem se ani packým zvláštnostem a píšu třeba o tom, jak se v Pace jedlo psí masíčko, nebo o bláznění, které se prý přenáší vodou z kašny na náměstí. Snažil jsem se napsat čtivou knížku, proto v textu místy používám až reportážní prvky. Chtěl jsem taky, aby působila živým, osobním dojmem, aby čtenáři neměli pocit, že vyprávím o nějaké „mrtvé“ historii – proto jsem do textu zasadil i vyprávění současníků nebo úryvky ze vzpomínek pamětníků. Ze stejného důvodu jsem se snažil v obrazovém doprovodu co nejvíc vyhnout fotografiím a dát přednost černobílým kresbám a grafikám. Ilustrace vedené rukou totiž působí daleko osobněji než fotografie.

Pocházíte z Novopacka?
Já přímo ne, ale část rodiny ano.

To byl důvod, proč jste se rozhodl psát právě o Novopacku?
Hlavní ne. To, že část rodiny na Novopacku žije, mi pomohlo spíš prakticky, protože jsem díky tomu měl zázemí pro práci. Důležitějším důvodem ale byla skutečnost, že v Nové Pace je o čem psát. Je to silný a podmanivý kraj, který třeba ve srovnání s Českým rájem nebo Krkonošemi možná není tak přitažlivý na první pohled, o to bohatší jsou ale jeho hlubší vrstvy. Upoutala mě jeho skrytá, trochu tajemná i temná síla. Tvůrčích lidí pochází z Novopacka opravdu hodně a jejich osudy jsou často uhrančivé. Jak je přitom v knížce vidět, nejde o odkaz nějaké dávné minulosti, tvůrčí lidé s nevšedními osudy jsou s Novopackem spojeni i dnes.

Publikaci jste vydal vlastním nákladem. Proč? Mezi nakladateli nikoho nezaujala?
Knížku jsem skutečně vydal vlastním nákladem, důvodem ale nebyl nezájem nakladatelů. Vlastně jsem žádného ani neoslovil. Chtěl jsem si vyzkoušet, jestli zvládnu celý proces vydání knihy sám. No a chtěl jsem si taky udržet úplnou kontrolu nad tím, jak bude knížka nakonec vypadat. Myslím, že se to vyplatilo, protože se hodně lidem líbí a její grafické zpracování v tom hraje nemalou roli.