Zdeněk a Věra Fialovi se vydali po hranicích České republiky 2. září 2004 a svoji pouť ukončili letos 9. května, plni zážitků a také záznamů. Z každé túry pořídili zápis, uschovali jízdenky, vstupenky i filmový materiál, jen fotit začali bohužel až poslední rok.

Byli jsme zvědaví, co všechno potřebuje člověk na pořádný výšlap, když je odkázán jen sám na sebe. Zdeněk Fiala vysvětluje: „Dobré boty na nohy, do batohu pak pantofle na přezutí. Ruksaky jsme měli docela těžký. Samozřejmě nesměla chybět lékárnička, nepromokavé oblečení, náhradní strojení a ještě třeba jedno pro případ, kdybychom náhodou nedošli a museli jsme někde zůstat.

Nosili jsme toho relativně hodně, i když jsme to mnohdy nepotřebovali. Plánovali jsme třídenní trasu, byť jsme věděli, že budeme někde spát, ale kdyby to nedopadlo, tak jsme nesli na tři dny jídlo a vodu, což bylo šest litrů. Na cestě jsme sice na pár studánek narazili, ale dopředu to nevíte a spoléhat se na to nemůžete.

Velké problémy jsem měl se zajišťováním noclehů, které byly ve většině případů jen na jednu noc. V Českém lese jsou pustiny a nikdo tam nežije. Jen lesáci tu měli chatu, bývalou hájovnu bez elektriky, bez vody. Tam jsme spali. Když jsme nemohli najít nocleh, tak jsme volali i starostu. Vždycky se něco našlo.“ Pokračování zítra