Jak celý náročný projekt vlastně vznikl? Zdeněk Fiala odpovídá: „Historie našeho putování začíná v Chorvatsku. Jezdili jsme na jedno místo s nádherným ubytováním na konci Makarské. Šlo o nově zrekonstruovanou vilu na skále 30 metrů nad mořem s terasou 7 x 4 metry z poloviny zarostlou břečťanem a s nádherným výhledem. Manželka chodila plavat a já jsem celých 14 dní většinu času trávil na terase. Přes ulici byl krámek, kde jsem si mohl koupit i pivečko, takže mně nic nescházelo.
Po roce nebo dvou jsme ale jeli na dovolenou na Moravu. Byli jsme zvyklí na určitý komfort, a teď jsme obdrželi pokoj bez výhledu, nad technickým zázemím, kam ve čtyři hodiny ráno přijížděli pekaři a popeláři. Na druhé straně se nacházelo ubytování s lodžiemi a s pohledem na krásnou přehradu, no a my takový pech. Než abychom seděli na společné terase, tak jsme se rozhodli, že prostě budeme chodit.
Začali jsme za obrovského vedra a zdolávali kopce. A možná už tady se zrodila myšlenka ne že bychom mohli projít hranice, ale dělat delší trasy po okolí. Po příjezdu domů jsme začali. První trasa, která se zařadila do těch hraničních, byla ze Dvora do Trutnova. Potom jsme navázali túrou z Trutnova na Pomezní boudy. To byly dvě takové relativně slušné túry.
V tu dobu už ve mně zrála myšlenka, ale ještě dlouho trvalo, než jsem se odvážil svěřit manželce. Bál jsem se, že mě nařkne z bláznovství. Byl jsem ale zaskočen, když bez váhání řekla: Jo, jdeme do toho. No, a od té chvíle jsem nemyslel na nic jiného. Je fakt, že jsem se pár lidem zmínil o našem záměru.
A když jsme se koncem roku chlubili, že máme ujít přes 2000 km a máme asi 125, byly reakce rozporuplné: to asi neudělají, to jsou takový prostě jenom řeči, kdoví, jak to dopadne, ale nás to skutečně zapálilo a moc jsme se těšili, až roztaje sníh a budeme pokračovat.“ Seriál pokračuje v některém z příštích vydání.
