My skalní jsme svírali deštníky a ohrnovali límce. Je to asi dva kilometry – řekl lakonicky někdo z našeho malého hloučku. Na věži bily dvě hodiny, když jsme vyšli. Šel nás hlouček od kostela a na návsi přibyli další účastníci.

Byli jsme většinou od Jičína - místní se zvědavě koukali přes vrata. Takovou vzácnost tu mají a neváží si toho! A tak jsme vyrazili a dešťové mraky nám stály nad hlavou. Dostali jsme Literácké zpěvníčky se starodávnými texty a vyšli jsme.

Tři muži ze souboru Literácy střídavě předzpěvovali krásné písně. Vy krásní Seraffínové / vy rychlí Cherubínové / bleskem ohnivým odění/a k Božské chvále stvoření - a tak jsme šli a cesta byla polní a déšť nás předešel a skákali jsme z kamenu na kámen mezi velkým loužemi vody. A tak jsme dlouho šli, nejprve polní a pak lesní cestou, a ubývaly sloky – pan vedoucí souboru krásným silným hlasem předzpěvoval a my po něm opakovali.

Přezpívali jsme devět slok jedné písně, pak druhé a třetí o dvou verších. A další a další… Pak druhý předzpěvák krásným hlasem předzpěvoval, uhýbali jsme loužím, drželi krok a zpívali. Pak už polní cesta končila a vešli jsme do lesa. A zpěvák zpíval: Všickní v povětří ptáčkové / pernatí v lesích Žáčkové / křídly v lesích se vznášejte / Svatý, Svatý Pán zpívejte/ a nad lesem se slétli ptáčci a nesl se ptačí zpěv; cesta byla dlouhá a krásná, neboť jsme byli procesí a měli jsme předříkávače, a stále jsme šli, pak už jen lesem kolem napodobenin chaloupek, až jsme uviděli mezi stromy zeď - a byli jsme tu.

Stará kaple na vršku zasvěcená Nejsvětější Trojici. Prázdná kaple se naplnila židlemi, stojánky na noty, velkými nástroji a soubory Ritornello a Literácy Jitčín. Nástrojů bylo mnoho: vytahovací varhánky, housle, člověk bez dechu sledoval jemné bílé prsty krásné usměvavé harfenistky, které přejížděly po slabounkých bílých a červených strunách. Pan kaplan sloužil mši svatou a kaplí se nesl zpěv a závěrem slavné požehnání.⋌ Marie