Jeho vznik sahá do roku 1954, kdy byly zdejší lázně spojeny s bělohradskými a veškeré léčebné procedury se přesunuly do Lázní Bělohradu. V budově, která po lázních zůstala, byl zřízen Útulek pro přestárlé, později domov důchodců. Činnost tohoto zařízení probíhala po desetiletí také v bývalém hotelu na náměstí a rovněž v přilehlé obecní budově. Kapacita domova však nestačila, a tak byla pořízena přístavba. Hotel pak byl po listopadu 1989 vrácen v restituci a počet klientských míst klesl ze sta na 55. Nesmazatelnou stopu v historii mlázovického domova zanechaly také řádové sestry francouzského řádu Vincence de Pauly.

 Všichni zaměstnanci dodnes vzpomínají na ochotu, obětavost a pokoru, kterou řádové sestry věnovaly péči o staré a nemohoucí osoby. Za posledních dvacet let došlo i k několika vylepšením. Byla postavena kuchyně, prádelna, mandl či sociální zařízení pro nepohyblivé klienty. Domov se také stará nejen o pohodlí svých svěřenců, ale i o jejich zábavu.

 Letos v květnu se pětičlenný tým zúčastnil novopackých Her bez hranic, kde soutěžící plnili různé úkoly. Zvítězili všichni a akce se Mlázovákům líbila natolik, že se chtějí příští rok zúčastnit znovu.⋌ (šar)