Odkdy jsou Mlázovice městysem a jak se zrodil jejich název?
Mlázovice jsou městysem nově od roku 2007, kdy jim byl předsedou parlamentu tento titul navrácen po více než 50 letech. Historicky byly povýšeny na město před rokem 1540, od této doby mohou také používat městský znak. Název je pravděpodobně odvozen od stařešiny slovanského rodu, který zde založil osadu v 9. století.

Jaké zde máte zajímavosti, na které byste veřejnost upozornil?
Zajímavý je celkový urbanistický ráz obce, zvláště jejího středu. Zřetelně jsou patrné rysy bývalých lázní, které zde fungovaly až do roku 1953. Návštěvníky velmi zajímá také kostel Nejsvětější Trojice z roku 1725, mnoho pískovcových soch rozmístěných po městečku či tři desítky tabulek s historií domů instalovaných na fasádách těch významných. Úchvatný je rovněž pohled z vyhlídky v Podlesí na hřeben Krkonoš, Zvičinu, Javoří, Bradlec, Kumburk a Tábor, který je lákavou zastávkou při toulkách po okolí.

Kolik zde žije obyvatel a na jaké úrovni je občanská vybavenost?
Loni se počet obyvatel přehoupnul po patnácti letech přes 600. Je dobře, že nás přibývá. Věřím, že je to i díky komplexním službám, které jsou našim obyvatelům k dispozici. Můžeme uvést mateřskou školu, poštu, dva obchody, hospodu, koupaliště, sportoviště s umělým povrchem, tělocvičnu, kino, knihovnu, sál pro dvě stě osob s divadelním jevištěm či domov důchodců. Ale také výbornou dopravní obslužnost do spádových měst, úplnou plynofikaci obce, řadu funkčních zájmových spolků a doufám také dobře funkční a přátelský obecní úřad.

Mlázovice byly, jak jste zmínil, lázeňským městečkem. Která z významných osobností sem zavítala?
Za ta léta jich bylo opravdu mnoho. Jmenujme například profesora Gebauera, skladatele Karla Moora a Jana Dusíka, spisovatele Haise–Týneckého nebo dceru J.K. Tyla. Naši osadu Mezihoří navštívil dokonce i T.G. Masaryk.

Městys v poslední době viditelně vzkvétá. Můžete připomenout, co se zde za poslední roky změnilo?
Zastupitelé se společně s obyvateli snaží, aby se v Mlázovicích žilo co nejlépe. Získali jsme prostředky z Evropských fondů na revitalizaci veřejného prostranství, vybudovali sportoviště s umělým povrchem, provedli rekonstrukci koupaliště, opravili sál radnice. Modernizujeme školku, veřejné osvětlení, některé komunikace, obecní byty. Opravili jsme několik soch. Městečko také zajistilo zasíťování velice pěkných parcel, které prodává. Snažíme se získat mladé lidi. Těší mě, že došlo k rozvoji spolkových aktivit – hasičů, myslivců, ochotníků či sportovců. Ale i k aktivitám volně organizovaných žen, které chodí pravidelně cvičit, či k pokusům o setkávání maminek s dětmi na odpoledním čaji.

Dosáhlo Vaše městečko také na dotace z Evropské unie?
Kromě národních a krajských dotací se snažíme čerpat v maximální možné míře i ty evropské. Získali jsme třímilionovou dotaci z Regionálního operačního programu NUTS II., na revitalizaci centra obce, pravidelně využíváme pracovníky na veřejně prospěšné práce, které jsou spolufinancovány z Evropského sociálního fondu. Nyní máme na Státním fondu životního prostředí podanou žádost na rekonstrukci a dovybavení sběrného dvora. Na příští rok připravujeme žádost o dotaci z programu LEADER prostřednictvím místní akční skupiny. Projekt rekonstrukce kanalizace a výstavby ČOV jsme museli dát do šuplíku, nyní pro něj neexistuje vhodný zdroj. Systém čerpání peněz z evropských fondů je však pro obce administrativně složitý, problematické je i neustálé měnění podmínek.

Jaké jsou plány zastupitelstva do budoucnosti?
Jednoznačně vytvářet komplexní podmínky, aby byly Mlázovice atraktivním místem pro všechny věkové generace, tak jak má správné sídlo být. Největším plánem zůstává projekt rekonstrukce kanalizace a výstavby ČOV. Neméně důležitá je modernizace sběrného dvora, oprava střechy kostela, další obnova chodníků či výsadba alejí v extravilánu. Dále chceme rozvíjet úspěšnou spolupráci s místními zaměstnavateli, aby u nás přibývalo pracovních příležitostí.

Co ještě Mlázovicím chybí?
Každý starosta musí neustále přemýšlet, jak by se dala jeho obec dále rozvíjet. Nesmí se nikdy zastavit, jeho myšlenky musí být napřed. Proto mě rozvojových vizí napadá hodně. Zároveň by však člověk měl hospodařit rozumně, a tak plány musí usměrňovat reálný rozpočet. Na druhou stranu vše velmi závisí na celkové situaci v České republice. Nejde budovat oázu uprostřed problémů. Proto budu především věřit, že Češi konečně dostanou rozum a přestanou s dlouhodobou likvidací vlastní země. Jinak nebudou lidé spokojeni ani v Mlázovicích. Přes všechnu snahu.

Myslíte na mladé. Je zde funkční školka, nový sportovní areál u koupaliště, nabízíte stavební parcely. Zůstávají zde mladí lidé žít natrvalo, nebo utíkají do větších měst?
Je to různé. Někdo zůstává, někdo odchází. Mrzí mě, že většina z těch, kteří odejdou, si až pozdě uvědomí, co opustili. Vrátit se lze jen těžko. K mé velké radosti však do Mlázovic přichází i další, staví nové domy nebo kupují staré domečky, opravují je a zapojují se do života. I když jsou zpočátku cizí, brzy se stávají Mlázováky.

Proč jste Vy sám zůstal? Myslíte si, že bydlení na venkově má budoucnost?
I když je mi třicet čtyři let, už jsem si shonu města užil dost. Raději mám klidné prostředí, obklopení přírodou a dobré sousedy, se kterými se známe a pomáháme si. Myslím si, že bydlení na venkově má určitě velkou budoucnost. I když zatím venkov zůstává na periferii zájmů státu i centrálních orgánů, stejně jako zemědělství, které tvoří důležitý pilíř zaměstnanosti na malých obcích a zároveň dává krajině tvář. Opovrhování zemědělci a lidmi z vesnice, které je u nás stále častější, je v příkrém rozporu s trendy ve vyspělých zemích. Věřím, že se to jednou otočí i u nás. Bydlení na vesnici, nemyslím tím jen satelity na přespání, ale plnohodnotné začlenění obyvatel do života obcí, se stane vyhledávanou variantou.