Nevěděli jsme však, na koho se obrátit, žádného heraldika jsme neznali,“ vysvětluje starostka Úhlejova Lenka Šedivá. Nakonec si je našel odborník sám. Starostce jednoho dne zavolal ostravský heraldik Jan Tejkal, který se nabídl, že vesnici znak zpracuje.

Znak je v modro-stříbrné barvě s dvěma zvýšenými hroty na děleném štítě. Nahoře je liliový kříž provázený dvěma hvězdami, vše zlaté. Dole ze zeleného trojvrší vyrůstají dva zelené listnaté stromy s černými kmeny. Znak i vlajka byly oficiálně schváleny (symboly uděleny rozhodnutím Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR 9. listopadu).

Z čeho heraldik při tvorbě vycházel? Figury listnatých stromů a trojvrší vystihují geografickou charakteristiku obce. Počet dvou stromů přitom současně koresponduje s počtem místních částí obce (Úhlejov + Chroustov). Figury šestihrotých hvězd představují atribut sv. Jana Nepomuckého, jemuž je zasvěcena kaple v Úhlejově, stejně jako kaple v přilehlých Miletínských lázních. Počet hvězd je totožný s počtem místních částí obce.

Figura kříže odkazuje na znak německých rytířů, k jejichž miletínskému panství obě dnešní místní části obce v nejstarším období své historie náležely. Má podobu liliového kříže, což připomíná původ rytířského řádu německých rytířů od chrámu P. Marie v Jeruzalémě.

Figura dělení štítu hroty symbolizuje palisádovou hradbu, a tím tedy lokalitu zvanou Schlossberg či Šluspark nebo též Šušpárek, na níž se kdysi nacházely tvrz a hradiště. Současně lze v této figuře spatřovat také symbol pily a tím i symbol někdejšího bohatství místního lesního hospodářství.
Zelená barva odkazuje na geografický rámec obce, zatímco kombinace zlaté a modré připomíná tinktury valdštejnského erbu a odkazuje tak na skutečnost, že Valdštejnové v minulosti vlastnili obě panství, k nimž se počítaly dnešní místní části obce, tj. panství Poličany, k němuž později patřil Úhlejov, a panství Miletín, k němuž náležel Chroustov.

Šluspárk je zaniklý malý hrad u Úhlejova, který stál na vyvýšenině u soutoku potoků Bystrého a Hornoúhlejovského, částečně poškozený silnicí. Písemné zprávy o lokalitě mlčí. Nepočetný archeologický materiál získaný nevelkým archeologickým výzkumem dokládá krátkou dobu jejího života, ukončenou nejspíše ve 40. letech 13. století. Původní jméno neznáme, název Šluspárk je nejspíše až novověkého původu.

Jednodílná dispozice oválného obrysu byla opevněna příkopem a valem před ním, na nejsnáze přístupné straně bylo opevnění zdvojeno. Sondáž na vnitřní ploše přinesla doklady hradby v podobě na sucho kladené zdi a palisády. Vnitřní zástavba byla zřejmě dřevěná, jak dokládají nepočetné archeologické náznaky.

Nevelký hrad mohl náležet nejstaršímu horizontu šlechtických hradů nižší úrovně. Protože je tato skupina velmi málo poznána, je nutno litovat značného narušení a nevhodnosti lokality pro archeologický výzkum. Zánik hradu by mohl souviset se získáním Miletínska řádem německých rytířů.