Jeho autorem a realizátorem byl student 2. ročníku Gymnázia a Střední odborné školy pedagogické v Nové Pace Tomáš Sůva. Program byl podpořen jako již několik dalších z dotací Malých grantů, které organizuje občanské sdružení AISIS Kladno ve spolupráci s T-Mobile Czech Republic a.s.

Vrstevnický (neboli peer) program je akce, jejímž cílem je vytvořit skupiny žáků, kteří by aktivně působili v oblasti primární prevence a pozitivně ovlivňovali své spolužáky.

Autor projektu má již několikaleté zkušenosti v oblasti tohoto typu prevence. Sám coby žák základní školy absolvoval program a sám jej úspěšně šířil dál. Na programu, který připravil pro své spolužáky, spolupracoval s psychologem a využíval zkušeností z jiných podobných akcí.

V DDM Sluníčko se sešlo celkem 15 studentů z pěti ročníků naší školy (tercie, kvarta, kvinta, 1.G, 1.A), tedy studenti od 14 do 16 let. Nebyli nikterak vybíráni a přemlouváni, protože pakliže má být zaručen úspěch, je nutná dobrovolnost. Studenti absolvovali v průběhu programu několik her, které měly za úkol seznámit, motivovat pro práci, přemýšlet a aplikovat, a řadu přednáškových vstupů, ve kterých se dozvěděli mnoho informací o návykových látkách. Nechyběly ani odpočinkové bloky - tedy fotbal, košíková, kulečník či velmi oblíbená stolní hra Twister. Zdálo se, že snad ani nejde odlišit práci od relaxace.



A takto nahlíží na program jedna z nejmladších účastnic projektu, studentka tercie Anna Nguyenová.
„Zvenčí zcela obyčejný dům, uvnitř pěkný design, umístění nábytku a ozdoby ve všech místnostech. Ve společenské místnosti většina z nás spala, o volných chvílích jsme si mohli najít různé způsoby zábavy. Byl tu Twister, kulečník, dvě televize, stolní hry a další. Přednášky byly rozděleny na části, mezi nimiž jsme měli volno. Myslím, že to takto každému vyhovovalo. Probrali jsme pět skupin drog, při každé skupině jsme mohli mít slovo a svěřit se nejen ostatním sedícím okolo, ale také kravičce (plyšák), která nás vždycky vyslechla a nic nenamítala. Poslechli jsme si nejen příběhy lidí, které neznáme, ale také těch, co tu s námi byli.

Mohli jsme se podělit o zkušenosti, názory a připomínky. Luštili jsme Einsteinovu zebru, která nám dala pěkně zabrat (vymyšlena v minulém století). Na papíře stálo, že ji 98 % lidí nedokáže vyřešit. Po 12. hodině jsme šli ven hrát fotbal nebo přehazku na hřiště hned vedle DDM. Po 'velmi náročné hře' jsme se přesunuli do altánku a zahráli jsme si hru, kterou jsme všichni postupně pochopili. V půl sedmé jsme měli k večeři pizzu (mohli jsme si vybrat druh - všechny druhy sýra, Hawai, šunková). Někteří zůstali po večeři uvnitř, hráli hry, ostatní se šli přezout a seděli na tartanu a povídali si nebo hráli fotbal. Po poslední přednášce jsme dostali „vzkaz“ od Tomášovy maminky - koláčky. Všichni jsme si pochutnali. Před spaním jsme navštívili hvězdárnu. Pak jsme se přesunuli do společenské místnosti, lehli si, seděli, přikryli jsme se spacákem a dívali se na film Interstate 60 a ostatní hráli kulečník.

Ráno jsme přešli do tzv. vzdělávací místnosti, posadili jsme se a probrali poslední, pátou skupinu drog. V jednom okamžiku do toho 'vlítla' redaktorka Českého rozhlasu Hradec Králové. Tomův proslov a pár zkušeností s drogami nebo názory na ně jsme si mohli poslechnout v pondělí 2. 6. 2008 v ranních hodinách. Kolem půl druhé jsme se dostali vlakem do Nové Paky.

Tento kurz mi dal něco nového do života, a to nejen z hlediska vědomostního, ale také z pohledu, že život je daleko zelenější a barevnější, když necítíte, že špatně dýcháte, máte poškozené plíce, vdechujete odporný kouř a vpichujete si injekční stříkačku s vědomím, že ji mělo před vámi dalších deset lidí a po testech prokazujících HIV vám dojde, že jste skutečně riskli nejen vlastní život…“
V závěrečné reflexi studenti velmi oceňovali přístup lektora i jeho pomocníka Václava Šlapky, též studenta 2.G.

Kladně hodnotili jejich přístup, schopnost vysvětlovat srozumitelně, bezvadnou organizaci a v neposlední řadě i dokonalý servis (děkujeme, paní Sůvová). Tímto však celý program neskončil. Proškolení studenti budou podobným způsobem pracovat se svou třídou v rámci třídnických hodin ještě nyní, v červnu. Věříme, že tento program budeme moci v dalších letech opakovat a že se stane nedílnou součástí minimálního preventivního programu naší školy. Šárka Horáková, gestor projektu