Začala číst devítiletá světlovláska z malé knížečky, tatínek pokračoval a světlovláska končila: Klaníme se ti Pane Ježíši Kriste, a děkujeme Ti, neboť svou smrtí na kříži jsi vykoupil svět.
Obloha se zatáhla, zadul silný vítr, který ohýbal větve mohutných stromů a z oblohy se hustě sypaly drobné krupky – déšť smáčel listy a ručky dětí.
Zastavení pokračovala: Pan Ježíš vzal na ramena kříž - poprvé padá pod křížem – Veronika utírá zkrvavenou Kristovu tvář – Pán padá podruhé – kříž z donucení béře na svá ramena Šimon z Cyrany - Pán padá potřetí pod ranami - na Golgotě pochopové odnímají Pánu roucho a přibíjejí Krista na kříž… Ozvěny úderů nesou se oblohou… Pán s kříže volá: Otče, odejmi ode mne tento kalich utrpení, ale ne jak já chci, ale jak ty chceš… Na kříži v bolu pní do třetí hodiny… Pán Ježíš naposledy s kříže volá: Dokonáno jest…
Spasitel dokonal, slunce se zatmělo, Golgoty skalnaté lůno se zachvělo - Bolestné Matce pokládají na klín umučeného Syna – na kříž hleď duše má, vše jest již skončeno, do hrobu nového - Josefa z Arimatie - tělo je vloženo.
Jak procítěně četly i malé děti z maličkých knížeček v té nepohodě a stoupaly statečně až ke čtrnáctému zastavení. Vítr trhal ochrannou pláštěnku z kočárku - i ten maličký v něm šel svou křížovou cestu, neb leckterá kapka spadla i dovnitř.
Jen velký chlupatý hafan cenil zuby a jakoby se smál, měl silný kožich a pána vedle. U posledního zastavení zazářilo slunce na obloze a pan kaplan řekl: jak po utrpení Pána přišlo jeho Vzkříšení, tak i každému z nás, kdo příjme svůj kříž, jednou slunce zazáří.
Jednotlivé obrazy na Křížové cestě jsou ulité z bronzu, přesně ostře utvarovanné postavy, kříž a vojáci s tenkými ostrými bodáky jsou obdivné. Díky za to krásné dílo umělci a dětem za jejich statečnost. Jen lidí bylo málo. Za rok na Květnou neděli ve tři hodiny odpoledne přijďte všichni Jičínáci s dětmi na Křížovou cestu na kopec Tábor u Lomnice. Budete vítáni!⋌Ester
