Ještě mu nebylo ani šestadvacet a už musí zvládnout velení skupině chlapů, která se snaží zachraňovat lidské životy i majetek. Tadeáš Hlinka se v pozici velitele dobrovolných hasičů z Horního Maršova cítí jako ryba ve vodě. „Je to náročná práce, ale mám ji rád,“ říká.

Teď se může pochlubit i oceněním pořadu 112. Víc než samotná trofej ho však hřeje fakt, že předloni nebohému paraglidistovi zachránil život, když bezmocně visel v drátech vysokého napětí. „Nebyla to ale práce jen nás tří, co jsme cenu dostali. Na zásahu se podílelo asi dvacet lidí od hasičů, přes záchranáře až po policisty. Ti všichni na tom mají lví podíl,“ říká skromně.

Co se vám tehdy honilo hlavou, když jste vyjížděli k zásahu? Věděli jste už, jak budete muset postupovat?
Scénář musíte mít v hlavě už v době, kdy jedete na místo podle dostupných prvotních informací. Takže když jsme se dozvěděli, že se jedná o padáčkáře v drátech vysokého napětí, tak už cestou jsme domlouvali a konzultovali nějaké varianty, jak bychom ho mohli sundat. Připravit se člověk musí ale taky psychicky, aby počítal skoro se vším.

Když jste řešili různé varianty zásahu, jaký byl ten nejhorší možný scénář?
To by byla situace, kdy bychom se k němu komplikovaně dostávali, že by třeba visel v drátech velmi daleko od sloupu a ještě ve velké výšce. To se naštěstí nestalo.

Pokud vím, tak paraglidista byl sice velmi vyčerpaný, ale byl při vědomí a komunikoval s vámi. Jak moc to bylo pro vás důležité?
On byl velmi silnej. Když jsem přibíhal na místo, tak už tam s ním mluvili policisté a ještě jeden místní zemědělec. Ptal jsem se ho, jak se cítí a on se snažil být strašně statečnej. Komunikoval velmi obstojně a snažil se být nad vodou. Já osobně jsem před ním vyloženě smekal.

Vy jste se i na nějakou čtvrthodinku stal velitelem zásahu, než se na místo dostali profesionálové z Trutnova. Jaké to pro vás bylo?
Jelikož jsme dobrovolná jednotka, tak takovéhle zásahy máme jen jednou za čas. Nebo spíš jednou za x let. Pro mě to bylo dost náročné. Když tam člověk má pod sebou deset hasičů a ještě musí přemýšlet o dalších krocích, není to sranda. Je potřeba na místo dostat co nejrychleji záchranku, navést vrtulník a další jednotky. Je to rozhodování v několika vteřinách o mnoha krocích najednou. Při tomto zásahu nebylo jednoduché se k místu dostat. Bylo to na poli. Já jsem proto rychle běžel k policistům, kteří už tam byli, a kluky jsem navigoval přes vysílačku. Potom bylo také potřeba zajistit, aby i další jednotky věděly, kudy se k nám dostanou…Ale stálo to za to (pousmál se).

A tady se chyby neodpouštějí…
No, chyby jsou a vždycky budou, ale spíš jde o to, aby byly co nejmenší.

Měl jste vůbec možnost mluvit s tím paraglidistou poté, co se ho podařilo vyprostit a byl propuštěn z nemocnice?
Já jsem s ním sám nemluvil, ale kolega se s ním zná dobře, a tak jsme se jednou potkali v hospodě. Přes stůl jsme spolu pár slov prohodili.

TADEÁŠ HLINKA
* 16. 10. 1985 v Trutnově

Velitel Sboru dobrovolných hasičů v Horním Maršově

Práce: Technický pracovník Městského úřadu v Peci pod Sněžkou.
Zájmy: I ve volném čase mu zabere nejvíc času starost o dobrovolné hasiče. Rád si však zasportuje.
Rodina: Svobodný, má přítelkyni.
Současné priority: Na prvním místě jsou pro něj zatím hasiči, následuje přítelkyně a až poté vše ostatní.

Je pořád vášnivým paraglidistou?
(Zasměje se) No já bych řekl, že už asi ne. Ale s jistotou to tvrdit nemůžu.

Pojďme ještě k vaší profesi. Dá se vůbec popsat pocit, když se vám podaří zachránit lidský život?
Je to určitě ta nejkrásnější odměna za naši práci. Všichni záchranáři to dělají kvůli tomu, aby mohli někomu pomoci. A i když jsou některé události tragické, tak zachránit život je něco krásného. Výcvik, školení, spousta hodin času věnovaných práci…v závěru to všechno dává smysl, protože zachráněný život je to nejlepší, co může být.

Vy jste dobrovolný hasič, ale nenapadlo vás stát se někdy i profesionálem?
Když jsem byl malej, tak jsem to chtěl. Ale když teď vidím, jaký je tam bordel, tak bych nechtěl. Tady se jako velitel dobrovolných hasičů zodpovídám starostovi, a pokud mám rozumný názor, tak si můžu relativně pořídit techniku jakou chci, můžu hospodařit, jak uznám za vhodné. Ale u profíků to je jinak. Tam dostanete přidělené nějaké vybavení a musíte s ním pracovat, i když to není to, co by vám zrovna vyhovovalo. U dobrovolných hasičů je to jiné a podle mne výhodnější, přesto že to děláme úplně zadarmo.

Zažil jste už někdy situaci, kdy jste si sáhl skutečně na dno a měl jste chuť s tím skončit?
Když prožijete tragickou událost, tak se necítíte nejlíp. Už se mi stalo, že jsem několik dní nespal, protože se vám ten zážitek pořád vrací, ale myslím si, že kdyby to chtěl člověk zabalit jen kvůli tomu, tak to je to nejhorší. Prostě člověk se musí otřepat a jít dál, protože zítra může přijít čas, kdy toho člověka zase pro změnu zachráníte. Kdyby se na to každý po prožité tragédii vykašlal, tak už by nebyl nikdo, kdo by zachraňoval.

Kdo z východních Čech byl oceněn

Tadeáš Hlinka, Jan Víšek – dobrovolní hasiči Horní Maršov, Jiří Mašek – lékař Zdravotnické záchranné služby Královéhradeckého kraje – ocenění převzali za předloňské vyproštění a následné ošetření paraglidisty zaklíněného v drátech vysokého napětí v Horním Maršově na Trutnovsku. Vyproštění komplikoval i špatně dostupný terén. Paraglidista byl v šoku a utrpěl popáleniny. Muž je nyní zcela v pořádku.

Jaroslav Janata, Jaroslav Vojtěch – hasiči Královéhradeckého kraje (územní odbor Náchod) zasahovali v březnu 2010 u vážné nehody osobního vozidla a autobusu. Řidička osobního auta se svým synem na zadním sedadle čelně narazila do protijedoucího autobusu. Chlapec Daniel i matka utrpěli vážná zranění, se kterými si léčili několik měsíců.

Anatolij Truhlář – lékař Letecké záchranné služby Hradec Králové, Ivo Novák – zdravotnický záchranář Letecké záchranné služby Hradec Králové, Martin Pojar – pilot vrtulníku Letecké záchranné služby Hradec Králové, Vladimír Missberger – hasič letecký záchranář Královéhradeckého kraje, zasahovali při srpnových povodních na Liberecku. V podvěsu vrtulníku dokázali v těžkých podmínkách zachránit čtyři lidi, z toho tři v bezprostředním ohrožení života.

Silvie Špryňarová